Kos černý

16. srpen 2001
Vědecké zařazení Pěvci

Melodický zpěv kosa černého je jedním z mála zvuků, který je schopen přehlušit dopravní ruch v městských ulicích. Až do konce 19. století nebyl našim předkům tak znám. Žil tehdy velmi skrytě a řídce v hustých jehličnatých lesích, jak ostatně část kosů žije dodnes. Teprve ve 20. století se začal kos šířit i do měst a v krátké době se stal druhým nejpočetnějším městským ptákem hned po vrabci.

Příčiny přechodu kosa do měst nejsou přesně známé. Patrně však jako u dalších ptačích druhů byly hlavními podmínkami dostatek potravy a bezpečnost založená na vznikajícím kulturním vztahu člověka k ochraně přírody.

Zpěv kosa můžeme slyšet od brzkého jara až do léta. Pravidelně začínají kosi se zpěvem v únoru, ale mírné poslední zimy přispívají k tomu, že můžeme kosa slyšet ojediněle po celou zimu. Pravidelný zpěv celého sboru kosů je slyšet nejlépe zjara brzy ráno a navečer. Jednotliví kosové zpívají ovšem po celý den. A zajímavým městským jevem je zpěv v noci v blízkosti pouličního osvětlení.

Kosí zpěv má všechny významy připisované ptačímu zpěvu. Je to vyznačení revíru každého samečka, jeho symbolická obrana, slouží k informaci samičky o přítomnosti samečka a po dobu hnízdění synchronizuje i činnost páru vyvoláním příslušných reakcí samičky. Pro individuální rozlišení zpěvu jednotlivých samečků je významný začátek strofy a naproti tomu konec každé strofy je tišší a někdy jsou v něm slyšet imitace dalších ptačích hlasů, jako třeba sýkor nebo zvonka. Ale byly zjištěny i jiné imitované zvuky, například zvuku sirény.

Mláďata kosů začínají zpívat již od devatenáctého dne života, postupně se učí zpěvu nebo lépe řečeno dialektu typickému pro místní populaci kosů, i když samozřejmě s individuálními rozdíly. A tak by asi bylo možné identifikovat i kosa, který vám právě pro dnešní den zpívá.

Základní údaje

Kos černý (Turdus merula). Samice a mladí ptáci jsou na rozdíl od samců tmavě hnědí, zobák mají hnědý až žlutavě hnědý. Pro kosa je typické rychlé pobíhání po zemi s poněkud spuštěnými křídly, po zastavení trhavě kývá ocasem. Vyskytuje se v lesích, zahradách, parcích. Zčásti tažný. Hnízdo si staví na dřevinách, někdy i nízko nad zemí. Potrava kosa černého se skládá jak ze živočišné, tak z rostlinné složky.

Jak vznikaly nahrávky

Svým plnozvučným zpěvem se řadí mezi dobré a známé zpěváky. Snad každý sameček zpívá svou originální melodii. Zpěvné motivy zní mnohdy jakoby vlastní, osobní znělka. Na jaře začíná zpívat ještě před rozedněním, ovšem nejpůsobivější je jeho zpěv při západu slunce. Zpívá většinou z vyvýšených míst, a to ve městech i v lesích. Zdálo by se, že nahrávka jeho zpěvu bude jednoduchou záležitostí. Zde však vstupuje do hry civilizační hluk měst i vesnic. Nejvýhodnější je provést nahrávku někde v tichém lesním zákoutí až po západu slunce. V té době začíná být v lese klid, umlkají ostatní pěvci a většinou se ozývají již jen červenky svou tichou melodií. Nezanedbatelné je také akustické působení dozvuku prostoru lesa, připomínající vnímavému posluchači koncertní síň.

autor: Pavel Pelz