O dokonalosti zvířecích smyslů (1): Zrak

29. srpen 2000

Každý živočich žije ve vlastním světě, který odpovídá výkonnosti a dokonalosti jeho smyslových orgánů. Rozdíly mezi našimi a zvířecími smysly spočívají nejen v jejich dokonalosti, ale zejména ve způsobu pohybu a závisejí především na životním prostředí. Dokonalí letci mají naprosto jiné smyslové orgány než zvířata žijící ve vodě nebo v podzemních norách. Jinak vypadají i smyslové orgány denních a nočních tvorů.

Podívejme se na výkonnost očí u včely, jako jistě nejznámějšího bezobratlého tvora. Včela má jako většina hmyzu oči složené z několika tisíc malých oček. Každé očko má svou čočku a sítnici, která registruje světelné vjemy. Celkový zachycený obraz se rozkládá na mozaiku jednotlivých plošek, které odpovídají vjemům jednotlivých oček. Včela má mnohem větší zorný úhel než člověk, ale zhruba jen osmdesátinu zrakové ostrosti člověka. Složené oči však předstihují oko obratlovců v pohybovém vidění.

Lidské oči rozlišují střídání jen 15-20 obrázků za sekundu a při rychlosti 20-24 obrázků za sekundu nám obraz splývá a začneme vnímat sled obrazů jako pohyb. Na tomto faktu je založen film a pohyb elektronů na obrazovce televize. Kdybychom však točili filmy pro psy a kočky, musela by se frekvence promítání zvýšit na 30-40 obrázků za sekundu. Jinak tato zvířata sledují naše filmy jako rychlý sled jednotlivě promítaných diapozitivů. Také ptáci jsou schopni vnímat až 150 obrazů za sekundu. Rychle létající hmyz - včely, vážky a mouchy - rozlišují 250-300 obrázků za sekundu a díky tomu se mohou i při nejprudším letu mistrně vyhýbat překážkám a lidská snaha plácnout je se jim jeví jako pohyb nesmírně pomalý.

Kupodivu včela se se svýma mozaikovýma očima dovede naučit dokonale rozlišovat tak abstraktní tvary, jako je kruh, elipsa, čtverec či trojúhelník. Kdo má jen trochu trpělivosti, může si takové pokusy vyzkoušet na zahradě, když jednu misku s cukrovou vodou označí kruhem a druhou, bez potravy, elipsou. Že včela skutečně poznává kruh, si dokážeme tím, že polohu misek změníme.

Nejdokonalejší oči mají ptáci. U člověka je na místě nejostřejšího vidění - žluté skvrně - na 1 mm čtvereční kolem 160 000 světločivných buněk, u káně lesní je to přes milion. Poštolka vidí letící vážku na vzdálenost 800 metrů, zatímco člověk ji nezaregistruje ani na 100 metrů. Kroužící supi zaregistrují zdechlinu na vzdálenost až několika kilometrů. Ptačí oči mají ještě jednu pozoruhodnost. Jejich žlutá skvrna má kráterovitý tvar a díky tomu působí jako teleobjektiv, proto do skvrny dopadlý obraz okamžitě přiblíží a zvětší. Někteří ptáci mají dvě žluté skvrny. Dolní slouží k dokonalému zaostření potravy, kterou sbírají, a horní ostře zachycuje oblohu, takže je nemůže překvapit vysoko letící dravec.

Někteří ptáci, jako například sluky, mají zorný úhel až 360 stupňů, tučňáci až 340 stupňů a holubi až 300 stupňů, naopak zejména sovy a dravci mají zorný úhel mnohem menší, zato však jako jediní ze všech ptáků vidí předměty binokulárně a prostorově, jako člověk i ostatní primáti.

Velmi zajímavá je i otázka vidění barev. Dlouho se i slavní odborníci domnívali, že zejména obratlovci vidí barvy stejně jako my. Z toho důvodu popisovali zbarvení některých tvorů jako ochranné, bezpečně chránící živočicha před objevením. Mělo to však ten háček, že mnoho šelem zdaleka nevidí barvy jako my a navíc při lovu daleko více spoléhají na svůj nepřekonatelný čich.

Mnoho savců, jako je králík, křeček zlatý, mýval severní, nevidí barvy vůbec a jejich vidění je černobílé, na druhé straně myši, morčata a turovití rozeznávají žlutou a červenou, morče kromě toho i zelenou a modrou barvu. Koňům a kočkám, kteří byli dlouho pokládáni za tvory jen s černobílým viděním, chybí rozlišování barev jen v dlouhovlnné spektrální oblasti, tedy červené odstíny, ostatní barvy rozlišují. Barevně vidí hmyz, většina ryb, obojživelníci, plazi a samozřejmě i ptáci, kromě nočních druhů. Včely a pochopitelně i další druhy hmyzu a ptáci vidí dokonce v ultrafialové oblasti a při výběru květů se řídí nápadnými kresbami na okvětních plátcích, které my samozřejmě nevidíme.

Barevné vidění ptáků je mnohem dokonalejší než u člověka, vidí mnoho purpurových i dalších odstínů a svět se jim zdá daleko barevnější než nám. Zřejmě proto patří i k nejpestřeji zbarveným obratlovcům. Chřestýši mají v jamce pod nosem umístěnou jamku se zvláštními smyslovými buňkami, které vnímají infračervené záření. Při hledání kořisti v podzemních norách stačí rozdíl teploty pěti tisícin stupně Celsia, aby zaregistrovali, že je obsazená hlodavcem. Podobné jamky citlivé na infračervené záření mají na nose upíři, kteří díky tomu snáze objeví teplokrevného obratlovce, jehož krví se živí. Podobné smyslové buňky na registraci tepla mají kurové taboni z australské oblasti, kteří inkubují vejce v kupách tlejícího listí a musejí hrabáním a větráním udržovat stálou teplotu.

autor: Zdeněk Veselovský
Spustit audio