Diverzita motýlů alpínských bezlesí

Na mořských a horských ostrovech často žijí zajímavé druhy rostlin a živočichů, které jinde na Zemi nenajdete. A příčina? Na izolovaných místech totiž probíhá evoluce jinak - samostatně.

Základní pravidla izolované evoluce shrnuje teorie ostrovní biogeografie, se kterou přišli v roce 1963 Robert MacArthur a Edward Wilson. Principy, které tito dva Američané navrhli, ale neplatí jen pro ostrovy v pravém slova smyslu, ale také pro jiná, nějakým způsobem izolovaná místa, "biologické ostrovy".

Takovými ostrovy jsou kromě vrcholků hor například chráněná území, ostrůvky zeleně v hospodářsky využívané krajině, a právě pochopení dynamiky kolonizace a vymírání na takových ostrůvcích nám může pomoci chránit ohrožené druhy.

Teorie ostrovní biogeografie hraje nezanedbatelnou roli i ve výzkumu Karolíny Černé z Katedry ekologie a životního prostředí PřF ÚP v Olomouci, která studuje diverzitu motýlů alpínských bezlesí vysokých Sudet a vybraných pohoří střední Evropy.

Výzkum Karolíny Černé a Tomáše Kurase

Diverzita motýlů Lepidoptera v rámci izolovaných alpínských bezlesí byla studována v rámci 11 pohoří střední Evropy s vyvinutým alpínským (subalpínským) stupněm: Schwarzwald (SRN), Harz (SRN), Krkonoše (ČR/PL), Králický Sněžník (ČR/PL), Hrubý Jeseník (ČR), Babia Gora (SR/PL), Vysoké Tatry (SR), Belianské Tatry (SR), Nízké Tatry (SR), Malá Fatra (SR) a Velká Fatra (SR).

Metodika

Analýzy byly provedeny na základě 43 diagnostických druhů, tj. druhů s vazbou na prostředí nad horní hranicí lesa. Ze zoogeografického hlediska se jedná o reliktní prvky alpínského a boreálního původu. Data o výskytu druhů v jednotlivých alpínských zónách vychází z víceletého terénního průzkumu a kritické excerpce publikovaných dat.

Co se dozvíme?

Srovnáním druhového spektra alpínských bezlesí střední Evropy pomocí shlukové analýzy je možné nastínit vliv velikosti plochy a míry izolace na utváření specifické fauny těchto ostrovů.

Výsledky

Na základě výsledků lze druhovou diverzitu jmenovaných alpínských zón interpretovat ve smyslu teorie ostrovní biogeografie: druhově bohatší jsou bezlesá území o větší ploše a ležící blízko u sebe. Při srovnání diagnostických druhů motýlů se zřetelně odlišuje fauna Krkonoš od zbytku Sudetských pohoří.

Krkonošská fauna je svým složením podobnější fauně karpatské, přestože náleží k soustavě hercynské stejně jako Hrubý Jeseník, Králický Sněžník, Harz a Schwarzwald.

Odlišnost fauny motýlů Krkonoš lze interpretovat jak z hlediska větší rozlohy a členitosti pohoří, tak z pohledu přítomnosti autochtonní borovice kleče. Na základě SÁR modelu je také možné definovat jádrovou oblast diverzity arkto-alpinních druhů vysokých Sudet, která je lokalizována na blízkých a plošně relativně rozsáhlých bezlesích Hrubého Jeseníku (hřeben Vysoké hole + Praděd + Malý Děd) a na Králickém Sněžníku.

Zdroj: Zdroj: Černá K., Kuras T. (2007): Diverzita motýlů alpínských bezlesí Vysokých Sudet a vybraných pohoří střední Evropy: vliv plochy a míry izolovanosti. II Lepidopterologické kolokvium - MZLU v Brně 25.ledna 2007, Program a sborník abstraktů.

Převzato z Českého rozhlasu Lreonardo