Chraňme velké ryby!
V lidské společnosti se těší "velké ryby" řadě výhod. Opravdové velké ryby to mají mnohem těžší. V moři patří k nejohroženějším a s nimi čelí hrozbě vyhubení i celé druhy. Přesvědčivě to dokázali vědci ze Scripps Institution of Oceanography v kalifornském La Jolla na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Nature.
O tom, že bezohledný rybolov může některé druhy ryb posunout na pokraj vyhubení, se lidstvo přesvědčilo už několikrát. Kolorit městeček, jež žily z konzerváren zpracovávajících sardinky lovené u kalifornského pobřeží, známe už jen z románu Johna Steinbecka "Na plechárně". Lov kalifornských sardinek zkrachoval záhy po druhé světové válce, když nadměrný rybolov dovedl rybí populaci ke kolapsu. Počátkem devadesátých let 20. století přivedl nadměrný rybolov ke krachu i populaci tresek na mělčinách Grand Banks u New Foundlandu. Tamní "nevyčerpatelná" loviště budou zřejmě brzy znát už jen čtenáři Kiplingova románu "Stateční kapitáni".
Na četnost rybích populací má vliv řada faktorů. Vědci vinili z kolapsu rybích hejn například změny teploty oceánu. Rybáře podezírali, že rybí populaci těžce zkoušené přírodními faktory dají poslední ránu z milosti. Obraz rybího vymírání, který nabízí výsledky výzkumu vědců ze Scripps Institution of Oceanography v kalifornském La Jolla, je úplně jiný. Tým vedený Georgem Sugiharou sledoval historické záznamy o četnosti rybího plůdku lovených a nelovených ryb. Podařilo se jim nashromáždit údaje o 13 lovených druzích, například o platýzi Microstomus pacifficus, zvaném mořský jazyk, či pacifické sardince Sardinops sagax a o 16 nelovených druzích. Např. o kalínovi Tetragonurus cuvieri nebo hruji Ophidion scrippsae.
Množství plůdku lovených ryb kolísá rok od roku mnohem více než počty plůdku u druhů, na které rybáři nemají políčeno. Je to právě rybolov, co uvádí populace ryb do nerovnováhy a často je posouvá na pokraj kolapsu. Příslovečnou "ránu z milosti" zasadí rybí populaci nikoli rybáři, ale přírodní faktory, například výkyvy počasí.
Na vině je hon rybářů za staršími, většími rybami, na nichž leží hlavní tíha rozmnožování. O tom, že starší a reprodukčně úspěšnější ryby, schopné plodit mnohem více potomstva, z populace mizí, svědčí klesající velikost ryb. Například průměrná délka samců mořských jazyků se od roku 1970 do roku 2004 zmenšila ze 40 na 37 centimetrů. Nezdá se to mnoho, ale procentuálně je to stejný pokles, jako kdyby se američtí muži za stejnou dobu zmenšili o 15 centimetrů.
Vědci se snaží prosadit, aby politici při stanovování kvót úlovků, vzali nová překvapivá zjištění v potaz. To ale nebude jednoduché. Při rozhodování o kvótách hrají často hlavní roli ekonomické a politické zájmy, které jsou upřednostněny před zájmy ochrany přírody. Mezinárodní sdružení odborníků na život v oceánu už čtvrtým rokem kategoricky žádá Evropskou unii, aby zakázala lov kriticky ohrožených tresek v Severním moři. Marně. Zdá se, že politickým a národohospodářským "velkým rybám" je osud mořských velkých ryb lhostejný.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
