Tuleni se neklepou zimou
Na souši se tuleni třesou chladem jako ostatní savci. V chladné vodě jejich zimomřivý třas jako zázrakem mizí. Podle norských vědců je to jedna z mnoha adaptací ploutvonožců na vysoké nároky spojené s dlouhými ponory do velkých hloubek.
Tuleň čepcol hřebenatý (Cystophora cristata) vydrží pod vodou na jediný nádech i dvě hodiny. Až 80% z času stráveného ve vodě je ponořen pod hladinou. Vědcům to připadá neuvěřitelné. Tuleň by podle všeho neměl být schopen pro tak dlouhé ponory zadržet v těle dost kyslíku. Tuleni však dokážou s životadárným plynem extrémně šetřit. Tým vědců vedený norským fyziologem Larsem Folkowem z univerzity v Tromsö zjistil, že tuleni spoří kyslík i tím, že se pod vodou přestávají třást chladem.
K pokusům použil Folkow záznamy tělesných funkcí dvanácti čepcolů chovaných v zajetí. Zvířata byla vycvičena k tomu, aby vydržela v klidu ležet na speciálně upravené desce. V experimentální místnosti, kde vědci ochladili vzduch na -35°C, se čepcol vytažený i s deskou nad hladinu bazénu začal třást zimou. To je přirozená reakce všech savců, kteří se snaží prací svalů při třesu vyrobit potřebné teplo. Jakmile byli tuleni ponořeni do ledové mořské vody, okamžitě se třást přestali. Důvodem k zastavení třasu jsou úspory ve spotřebě kyslíku. Zastavený třas dovolí razantní pokles tělesné teploty zvířete. Během čtvrthodiny klesá ponořenému tuleňovi teplota mozku na pouhých 15°C. Celkový útlum postihuje i další životně důležité funkce. Hodnoty srdečního tepu padají z 90 tepů na 10 tepů za minutu. Ochlazený a utlumený organismus spotřebovává mnohem méně kyslíku, což dovolí tuleňovi šetřit s dechem. Pro teplokrevného savce není pokles tělesní teploty nijak příjemný. Tuleň si však tímto způsobem zvyšuje šanci na úspěšný lov a ochlazení těla se mu zjevně vyplácí. Folkowův referát o čepcolech zazněl na konferenci Americké fyziologické společnosti konané počátkem října 2006 v americkém Virginia Brach.
Převztao z Českého rozhlasu Leonardo
