Průhonice - zámecký park

13. prosinec 2009

Průhonice najdeme na jižním okraji Prahy nedaleko dálnice na Brno. Zdejší průhonický park dnes leží na ploše 250 hektarů a spravuje ho Botanický ústav AV ČR, zatímco nedalekou Dendrologickou zahradu má ve vlastnictví VÚKOZ (Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví). Průhonický park dnes představuje vrcholné dílo přírodně-krajinářského slohu 19. století evropského významu. Je živoucím svědkem dob, kdy byly anglické parky obohacovány cizokrajnými rostlinami.

Park je nejen proslulý svou estetickou stránkou, skvělými přírodními průhledy ale i množstvím rostlin, které se dají hodnotit jako dendrologická sbírková zahrada. Dnes v něm najdeme okolo 1500 taxonů a kultivarů dřevin a 600 taxonů a kultivarů trvalek. Park je zařazen do seznamu kulturních památek I. kategorie.

Již zdálky je vidět dominanta místa, vysoká úzká věž. Zámek je pro veřejnost uzavřený, přístupná je v něm pouze stálá expozice o hraběti Silva Taroucovi, historii zámku i parku. Zámek byl několikrát přestavěn, u něj kdysi prokazatelně existovala renesanční zahrada a po ní anglický park. Z původní románské opevněné tvrze ze 12. století se ve středověku stal gotický hrádek, ten v 16. století dostal podobu renesančního zámku. Po roce 1800 jej koupil hrabě Nepomuk Nostitz-Rhineck a ten jej nechal klasicistně přestavět. Poslední úpravy zámek doznal po roce 1889, kdy jej hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca architektem Stibralem přetvořili ve stylu české novorenesance. Nejstarší památkou v parku je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187 biskupem Jindřichem Břetislavem. Dodnes se uvnitř kostelíka dochovaly gotické nástěnné malby z první poloviny 14.století.

Průhled parkem na Podzámecký rybník a zámek

Slavná kapitola místní zahrady začíná právě v období, kdy se stal majitelem hrabě Arnošta Silva Tarouca, který místo získal sňatkem roku 1885. Nadšený a vášnivý botanik a sběratel exotických rostlin chtěl využít údolí klikatícího se Botiče pod zámkem, rozlehlých ploch květnatých luk a tehdy dvou rybníků k vytvoření originálního parku volného anglického typu, kde byla spojena romanticky pojatá, ideální krajina s vědeckou dendrologií. Předlohou mu byl park v Čechách pod Kosířem a proslulý park knížete Pückler-Muskau na Nise v Horní Lužici. Za odborného poradce si Tarouca přizval dendrologa Camillo Schneidera. Vše se dělo s velkým estetickým cítěním a vysokou fundovaností. Vzniklo alpinum na břidličnatém svahu, Botič a jeho přítoky získaly mnoho jezů, vznikl zde vodní systém, jehož součástí jsou tři větší rybníky (Podzámecký, Labeška, Bořín), menší jezírka, kaskády i vodopády. Skvěle byla promyšlena barevná skladba měnící se během ročních období. Česká výsadba byla doplněna množstvím cizokrajných druhů dřevin, které byly přiváženy z různých dálek - snoubí se zde rostliny jak z Číny, Koreje, Sibiře, Japonska, severní Indie, tak z Krymu, Kavkazu, Středomoří, Balkánu, USA i Mexika.

"Společnost pro šíření dendrologie a zahradního umění v Rakousko-Uhersku" zde roku 1909 založila Spolkovou zahradu. V době do přelomu 19. a 20. století se do parku každoročně vysazovalo 20 až 30 tisíc sazenic rostlin, stromů a keřů. Park byl v globálu hotov roku 1914. Sám hrabě ale konstatoval, že "obraz je domalován provždy, park se však musí tvořit stále, jinak zaroste a zpustne". Sám již na údržbu neměl dost finančních prostředků a tak roku 1927 park prodal Československému státu. Příslušné ministerstvo v Průhonicích zřídilo "Státní pokusné objekty zemědělské", což je vlastně dnešní "Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Tvorba parku následovala ve stejném duchu a hrabě tomu přihlížel až do své smrti roku 1936.

Nejkrásnější scenerie parku na okružní cestě, která vede přes můstky kolem malých jezírek i tří velkých rybníků.

Snaha jeho následovníků trvá dodnes. Za hraběte bylo v parku udržováno na 40 kilometrů cest. Dnes je jich zachováno cca 23 kilometrů a i tak tvoří hustou síť, mnohé nás zavedou na krásná vyhlídková místa. Na skále nad Botičem přetrvalo Alpinum, kde podtrhuje přírodní scenérii porost řídkých borovic na skále. Nejvíce je ale průhonický park proslulý svými zhruba 8000 exempláři rododendronů ve více jak 100 taxonech a kultivarech, kvůli kterým ho každoročně v květnu navštíví množství lidí milujících jaro a rozkvetlé keře plné vůní. Typicky český ráz krajiny je zde zachován na rybničních hrázích, které roubí mohutné staré stromy. Zejména duby a lípy. Botanický ústav disponuje cennými genofondovými sbírkami a dendrotékou.

autor: Ivana Filipová
Spustit audio