Praha - zahrada vily Bertramka
Najdeme ji pod vrchem Mrázovka v ulici U Mrázovky v Praze 5. Její rozloha není nijak závratná, pouhých 0,56 hektaru, má však výškově členitý terén, nacházející se v nadmořských výškách od 217 do 246 metrů. Dnes se ve vile Bertramka nachází památník W. A. Mozarta a manželů Duškových, a to již od roku 1956.
Bertramka vznikla pod Černým vrchem za hranicemi tehdejší Prahy jako typická předměstská usedlost s kartuziánskými vinicemi. Vdova po Kryštofu Kobrovi z Kobersberku, stavovském vůdci popraveném roku 1621, koupila místní chmelnice a připojila vinici Na Věnečku, později také vinice Prkýnka a Peňka (Bémka). V zahradě s vinicemi kdysi stával malý dřevěný viniční domek. Kupní smlouva z roku 1699 ustavuje majitelem pozemků Jana Františka Pimsborna. Tento bohatý malostranský sládek viniční domek kolem roku 1700 přebudoval v barokní panské sídlo, zvané původně Cukrářka. Skončilo však v dražbě a jméno Bertramka, které se dochovalo dodnes, se pojí s dalšími majiteli, kterými byli od roku 1743 manželé František Bertram z Bertramu a jeho žena Františka. Ti starší panskou usedlost přestavěli na předměstskou vilu. Vinice zůstaly. Dodnes se zachoval mohutný a rozlehlý sklep.
Po majitelích Bertramech se zde vystřídala řada šlechtických i měšťanských majitelů, až v dubnu 1784 koupila Bertramku Josefina Dušková. Manželé Duškovi se roku 1777 při své svatební cestě seznámili v Salcburku s Wolfgangem Amadeem Mozartem. O deset let později, na podzim roku 1787, je Mozart navštívil v jejich sídle na Bertramce a v domácím a pohostinném prostředí u manželů Duškových komponoval předehru k opeře Don Giovanni. Mozart na Bertramce napsal pro operní pěvkyni Josefinu árii Resta o cara (Zůstaň má milá) s recitativem Bella mia fiamma, addio (Sbohem můj krásný plameni). Spolu s Mozartem Josefina i veřejně vystoupila ve Vídni roku 1786 před celým císařským dvorem za přítomnosti Josefa II. a v Sasku roku 1789.
Za dob Bertramů zde bývaly užitkové zahrady, které byly pouze součástí viniční a částečně hospodářské usedlosti, a postupně byly upravovány do podoby předměstských villegiatur, venkovských usedlostí, typických pro Smíchov té doby. Statek byl tehdy hospodářsky soběstačný, produkovala se zde zelenina, ovoce i mléka a obilí, stavení mělo v přízemí také kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní.
Za Duškových bylo částí usedlosti obytné stavení a stodola vily, kde se nacházela malá vstupní část zahrady. Velká část zeleně se táhne do mírného kopce na jihozápad. Cesty tvořily dva malé okruhy u obytných stavení a jeden velký okruh po obvodu zahrady, což je vše zachováno dodnes. Formování zahrady začalo v poslední čtvrtině 18. století právě za manželů Duškových a pokračovalo v 19. století, nejdříve romanticky, později v druhé polovině 19. století novoromanticky.
Po Duškových se majitelé střídali. Roku 1872 celá usedlost vyhořela. Byla sice opravena, ale po roce 1925 zase chátrala. Za protektorátu došlo k rekonstrukci objektu, byly odstraněny pozdější úpravy a vestavby. Podařilo se opravit sala terrenu, přičemž byly objeveny nástěnné malby a část původního malovaného trámového stropu z počátku 18. století. Při přípravách oslav 200. výročí narození Mozarta v roce 1956 byla dokončena rekonstrukce objektu a v bývalém obytném patře byla založena stálá expozice. Dnes se zde nachází i prodejní galerie, pořádají se koncerty, festivaly, svatby i soukromé akce.
Od středové louky v horní partii zahrady jsou rozvolněně zasazeny stromy. Nejvíce se jich nachází po obvodu zahrady a jde o velikány, které po století shlížejí ze svých výšek na zahradu. Mohutné jsou zejména exempláře dubů letních i zimních, typickou vůni dodávají zahradě kvetoucí lípy velkolisté i srdčité, romantiku zachovávají čistě bílé břízy bělokoré a nepřehlédnete ani buk lesní, javor mléč, lísky turecké, jírovec maďal. Nad kamenným stolem se tyčí vysoký kaštan. Nižší dřeviny zastupuje jehličnan tis červený.
V horní partii zahrady je umístěna socha, busta W. A. Mozarta od Tomáše Seidana z roku 1876, a ještě výše kamenný stůl a lavice, kde údajně Mozart komponoval. Pod bustou v horní části zahrady dodnes nalezneme malý zahradní bazének lemovaný květinami. V letech 1989 až 1991 byly podle návrhu D. Všetečkové a O. Zákrejsové realizovány další úpravy budovy i zahrady, vše je dnes pečlivě udržováno.