Oleško - Wiesnerova zahrada v japonském stylu
Až se někdy budete potulovat jižně od Prahy v okolí Dolních Břežan, nebo budete jen tak hledat inspiraci pro svou okrasnou zahradu, zastavte se v nedaleké vesničce Oleško. Je zde překrásná zahrada, která rozhodně stojí za zhlédnutí.
Její historie sahá až do roku 1937, kdy pozemek koupil Václava Wiesner k rekreačním účelům. Vysadil zde listnáče a jehličnany ve stylu anglického parku. Převážná většina původní výsadby je zde dodnes. Současní pokračovatelé, Václav Wiesner ml. se svou ženou, však začali zahradě vtiskávat novou podobu v japonském stylu. Jak se stane, že z anglického parku přesedláte na Japonsko? Mohlo za to přátelství s manželi Hrdličkovými - našimi nejvýznamnějšími a uznávanými japanology a sinology, kteří majitele silně ovlivnili. A tak již před rokem 1980 začali Wiesnerovi s pěstováním bonsají a patří k prvním průkopníkům japonských zahrad u nás. Pan Wiesner je dokonce předsedou Sekce bonsají a japonských zahrad v Česko-japonské společnosti.
V roce 1994, v době, kdy o japonských zahradách široká veřejnost neměla téměř potuchy, začala vznikat první zahrada nesoucí název Zahrada tří bran. Rozprostírá se na ploše cca 350 m2. Je ztvárněna do tradičního symbolu z dávné čínské filosofie reprezentující síly jin a jang. "Tři brány" tvoří živé oblouky tvarovaných dřevin. Když pod nimi procházíte, musíte se sklonit. Je to záměr, který má evokovat neuvědomělý pocit pokory. Je to zahrada statická, spíše pohledová.
V roce 2000 započali s výstavbou druhé Zahrady nad řekou a práce na ní trvala celých sedm let. Zaujímá plochu přes 1100 m2 a je to zahrada dynamická, procházková. Vchází se do ní velikou bránou, která je strážena dvěma kamennými lvy, jež symbolizují mužský a ženský prvek. Dveře brány se na noc zavírají, a tím je zahrada uchráněna před vstupem zlých duchů. Hned za vchodem je vodní nádržka "tsukubai", kde by se měl návštěvník polít vodou z bambusové naběračky, tím ze sebe smýt nepříznivé vlivy a do zahrady vstoupit "čistý", připraven na "zastavení se". Každá zahrada by měla být ohraničená. Nejen proto, že ji plot vyděluje z okolního světa, zakrývá nežádoucí pohledy, ale zejména proto, aby z ní neunikala energie. V případě této zahrady je to bíle omítnutá zeď, jež má ještě další nadstavbu. Tvoří dokonalé kontrastní pozadí tvarovaným dřevinám, jež mohou v plné kráse vyniknout. V dolní části zahrady je ve zdi zbudované okno, které nenásilně propojuje zahradu s okolní krajinou a je současně zajímavou dominantou - živým obrazem na bílé zdi.
Naleznete tu i čajovou chýši, menhir, pagodu, nesmí chybět lucerničky, jež symbolicky osvětlují (ukazují) cestu. A v neposlední řadě vodní prvky - horní jezírko, potok, vodopád ústící do dolního jezera s průzračnou vodou a koi kapry. Zahrada je koncipována tak, že při procházce objevujete nečekaná zákoutí a naskýtají se vám nové a nové průhledy. Vše je doplněno výsadbou nejrůznějších květin, zahrada tak působí útulně. Její další neopakovatelnou estetickou hodnotou je poloha. Vypíná se jako orlí hnízdo vysoko nad Vltavou, nádherný výhled do okolní kopcovité daleké krajiny evokuje pocit jako by zahrada nekončila.
A jak by měla vypadat typická zahrada v japonském stylu? Neexistují žádné přesné návody, jen určitá pravidla vycházející z východní filosofie, které je nutno při budování dodržet. Krása japonských zahrad vychází z estetického cítění, preciznosti a především symboliky. Je tu kladen důraz na harmonii. Byť se může zdát, že některé prvky mají v zahradách pouze dekorativní charakter, opak je pravdou. V japonské zahradě není nic nahodilé, vše má své opodstatnění a místo. Vše plně respektuje tok energií, přírodu kolem. Nic se nevylučuje. Japonská zahrada je školou filozofie a zahradnictví v jednom. Je životním stylem. A tak se tu zastavte, možná si krom inspirace přinesete domů, díky odbornému výkladu pana Wiesnera, i nový pohled na svět. Zahrada je přístupná po předchozí telefonické domluvě.