Kroměříž - Podzámecká zahrada

2. říjen 2009

Přímo ve městě Kroměříži leží na ploše 47,1 hektaru Podzámecká zahrada, dnes krajinářský park. S manýristickým Libosadem tvoří unikátní zahradní soubor, který je zapsán do Světového seznamu památek UNESCO.

První zmínky o zahradě sahají až do 15. století, kdy probíhala přestavba hradu v renesanční zámek. Zahrada navazovala na budovu směrem k řece Moravě. Ověřené zmínky o zahradě v její původní podobě jsou ze 16. století - víme, že obsahovala štěpnici, květnici a zelinářskou část. Právě v zelinářské zahradě se jako na prvním místě v Čechách v té době pěstoval květák.

V 17. století byl v zahradě vybudován systém kanálů a vodních nádrží, který je dodnes v modernizované podobě součástí zahrad. Kdysi bývala zahrada též zdobena květinovými broderiemi a dřevinami stříhanými podle přesné geometrické kompozice. Definitivní barokní podobu získala roku 1727, přestavby v tomto směru začaly mnohem dříve - za působení biskupa Karla II. hraběte z Lichtenstein-Castelcornu. Ten po skončení třicetileté války pomohl obnově města a také zahrad. Renesanční zahrada byla postupně přetvářena na barokní zahradu francouzského stylu a přišla o celou užitkovou část. Projektantem těchto úprav byl císařský architekt italského původu Filiberto Lucchese. Jak bylo v té době módní, začaly se budovat sala terreny jako přechod od zámku k zahradě. Zde byly zdobeny štukami Baltasara Fontany. Nevšední zajímavostí té doby byla východní strana zakončená grottou s motivem hornické sluje, kutání v dole a figurální kompozicí pracujících horníků. Na sala terrenu navazoval můstek přes vodní příkop, jenž vedl na plochu, ve které byly osově položeny broderie, sochy a květinové i trávníkové dekorace téměř až k řece Moravě. Na ose byla také umístěna fontána.

V 18. století biskup Maxmilián Hamilton rozšířil zahradu severním směrem. První olomoucký arcibiskup Colloredo - Waldsee nechal vytvořit plány typicky romantické zahrady v duchu rousseauovského návratu k přírodě. Rok 1795 přinesl s nástupem anglického slohu ještě pozdní formální úpravy. Bylo založeno Gardino Secreto, nevelká, pravidelně řešená zahrada v místě kde byl zasypán příkop.

Obnovené květinové broderie, připomínka zaniklé barokní zahrady, před minizoo

Zpočátku zůstal zachován alespoň barokní formální parter a idealizované krajinářské scenérie vznikaly mimo původní prostor zahrad. Byly doplněny figurálními a architektonickými romantickými náměty jako jsou antické ruiny, chrámek Přátelství, poustevna či tenkrát módní pohyblivé figury Číňanů. Časem zanikl barokní parter a z pravoúhlých vodních ploch zůstala nepravidelná přírodní jezera s výjimkou Dlouhého rybníka, zbudovaného roku 1802. Původní romantické prvky cíleně zanikly - postupné odstraňování těchto prvků počalo za arcibiskupa Rudolfa Jana a pokračovalo za arcibiskupa Ferdinanda Chotka. Ten původní parter změnil na travnatou louku se stromy a nechal odstranit barokní sochy. Kolem Velkého kanálu bylo neustále mokro, vznikaly bažiny, které nechal Chotek přetvořit v tzv. Chotkův rybník.

V klasicistně vytříbeném krajinářském stylu sjednotil Podzámecké zahrady architekt Antoním Arche, a to ve 30. letech 19. století za biskupa Maxmiliana Josefa Gottfrieda Sommerau-Beckha. Jádro kompozice tvořily široké volné louky a přesné poměry jehličnanů vůči listnáčům, na pozadí stále zelených jehličnanů se tak barevně měnily koruny vzácných stromů. Přibyly technické stavby i vzorové hospodářské stavení s názvem Maxův dvůr. Kolonáda s antickými bustami z Pompejí vznikla roku 1846 a kolem ní Maxmiliánův park a Maxův rybníček. Došlo i ke změně vstupu do zahrady z centra severovýchodního nároží zámku.

Rybářský pavilon

Počátkem 20.století byly na popud kardinála Bauera vysazeny tisíce kusů dřevin, z převážné části exotických, čímž zahrada ještě získala na kráse. Její přírodní dominantou jsou skupiny i samostatně umístěné mohutné impozantní dřeviny. Nikdo nepřehlédne skupinu platanů, orientální scenérii s čínským pavilonem či zrcadlení skupin dřevin ve vodních plochách. Najdete zde originálně rostlý, 38 metrů vysoký liliovník tulipánokvětý či stoletý jinan dvoulaločný s výškou 20 metrů. Zajímavý je i naroubovaný stromek temnoplodec černoplodý původem z východní části USA.

Dnes úpravy i údržba Podzámecké zahrady směřují k zachování etapy klasicistního krajinářského parku. Na připomínku zaniklé barokní zahrady jsou zde také přímo u budovy zámku na menších plochách umístěny květinové broderie. Kromě volně se pohybujících zvířat, jako jsou pávi, labutě, kachny a další, naleznete v parku i malou zoologickou zahradu.

autor: Ivana Filipová
Spustit audio