Konopiště - zámecký park a Růžová zahrada
Zámek Konopiště se nachází 35 kilometrů jižně od hlavního města (2 km od Benešova) a je pokládán včetně své zeleně za jedno z nejkrásnějších míst v republice.
Za základ zahrad kolem dnešního zámku jsou brány tzv. opevňovací valy. První zahrady pocházejí z období renesance a byly zbudovány za Hodějovských z Hodějova, kteří na hradní svah dali vysázet štěpnice, které přetrvaly v okolí rybníčku ještě v 18. století za rodiny Vrtbů z Vrtby. Právě rod Vrtbů nechal změnit podobu zámku ale i přilehlých zahrad včetně hlavního vstupu, který přemístili ze západní strany zámku na východní, kde byl před ním zřízen okrasný květinový záhon. Na vrchu Šiberna, dřívějším popravišti, bylo umístěno třináct barokních soch antických božstev. Pod jižním křídlem zámku na zasypaném příkopu vyrostla soustava jižních teras a nevelkých zahrad italského stylu počátkem 40. let 18. století. U nich byly roku 1752 vybudovány skleníky a oranžérie s oranžovníky, citroníky i fíkovníky. O dvacet let později, roku 1772 byla zahrada rozšířena o další plochy rušených valů a nesla název Vrtbovská. Roku 1775 nechala hraběnka O´Kellyová u hlavní zámecké cesty postavit křížovou cestu. Před rokem 1830 byly zahrady za posledního panovníka z rodu Vrtbů přepracovány na krajinářský park.
Zcela nová obnova a výstavba parku započala roku 1887, kdy zámek koupil následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este. V počátku proběhly demolice všech hospodářských budov z podzámčí. Šlo o pivovar, cukrovar, lihovar, stodoly a sýpky. Zámecký park zvýšil svou rozlohu na 225 ha díky připojení okolních polí a hospodářských stavení, která následník trůnu vykoupil. Výstavba plánovaného parku byla opravdu velkoryse pojata. Rovněž tak přestavba budov, kterou zpracoval architekt Josef Mocker. Zámek byl též předěláván a postupně získával pseudohistorickou podobu hradu a to v letech 1889 až 94. A protože Ferdinand byl také vášnivým lovcem, zvětšením parku získal rozsáhlý lovecký rajón, kam zval na lov významné osobnosti. Konopiště navštívil například německý císař Vilém II.
Celý park leží na členité a zvlněné krajině. Krásnou dominantou je rybník pod zámkem. Co se týče parku, hned zkraje roku 1888 byly započaty úpravy nejstarší terasové části Horního parku. Na starosti je měli zahradníci Mösmer z Vídně a Rozínek z Prahy. Vzácné květiny a dřeviny dodaly na Konopiště školkařské závody v Rakousku a Durynsku. Poté následovaly úpravy vrchu Šiberna, a to v letech 1892 až 93 podle vídeňského architekta Maxe Fabianiho. Roky 1898-9 byly ve znamení úprav části V Syrých na jihovýchodě parku a vrchu Tuškov v jižní části. Známý Dianin sad, který leží severozápadně pod zámkem, byl založen počátkem 20. století. Název má podle sochy Diany, která je umístěna na ostrůvku uvnitř rybníčku. Nově vznikla též parková část nad Kovárnou nedaleko zámeckého rybníka a dále byla soudobě upravena část obory Želetínka.
Od roku 1888 byla plánována jižně od zámku tzv. Růžová zahrada, která se započetí své realizace dočkala až roku 1906. Jako reprezentativní prostor byla budována až do roku 1913 na místě bývalé barokní zahrady. Při jejím založení bylo vysazeno 200 nerůznějších druhů 1500 vysokokmenných a 7000 keřových růží. Zahrada byla dekorativně zdobena obelisky, sochami, kamennými vázami. Dominantou prostoru je Kleopatřin sloup uprostřed. Nad rovnou plochou zahrady na terase byly zbudovány skleníky pro teplomilné rostliny, kde vévodily palmy a orchideje. Ty byly rekonstruovány v letech 1995 až 2000. Předtím nebyly veřejnosti přístupné 20 let. Jižní strana se stala domovem vodomilných rostlin podle návrhu pana Marchana. Právě sem umístil roku 1913 alpinum s rybníčkem.
Díky tomu, že park byl budován ve zralém období krajinářské tvorby vyhlášenými odborníky, kteří využili přirozené modelace terénu, je jedním z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších krajinářských parků u nás. Kombinace domácích dřevin dosazovaná dřevinami cizokrajnými z něj činí oblast i dendrologicky významnou. K parku přiléhá též obora spolu se kterou je celková rozloha území 340 hektarů. V blízkosti leží také obora Vlková, která byla založena roku 1922 na rozloze dalších skoro 400 hektarů a jsou v ní chováni daňci a mufloni.
Růžová zahrada a také část parku byly postupně regenerovány, nejprve podle studie z roku 1962, později podle projektů z 90. let. Dnes je část parku ještě zarostlá náletovými dřevinami a na svou další revitalizaci čeká.