Liberec - botanická zahrada

20. červenec 2009

Botanická zahrada Liberec je nejstarší v České republice, letos se dožívá 114 let věku. Dlouhá historie je dobrým základem pro jakousi spolehlivost kvality. Přechovávání dědictví po minulých zahradnických generacích, ve formě nashromážděných sbírek živých rostlin a leckdy těžce utvářených tradic, ovšem nestačí.

Botanická zahrada, kladoucí si za úkol být opravdu prestižní institucí, musí být výspou odborné civilizace, musí inspirovat nápaditostí zahradního umění i formovat vkus. Její životnost se musí projevovat zahraničními pracovními kontakty, odbornými studiemi, školením studentů, publikační činností, účastí na projektech ochrany přírody, a také rozvíjením kvalit vlastního personálu.Botanická zahrada Liberec se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. Ročně ji navštěvuje kolem 100 000 lidí.

Skleníkový areál ve tvaru rostlinných buněk nebo krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z devíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3000 metrů čtverečních. V pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Autory architektury expozic jsou RNDr. Miloslav Studnička, CSc. a zahradník Zdeněk Eichler. Uspořádání rostlin uvnitř pavilonů je většinou stylizováno dle vzorů přirozených stanovišť a zvolený sortiment zahrnuje příslušné životní formy rostlin.

Paleotropis - pavilon G

Expozice ve skleníkových pavilonech tedy skýtají dosti podobný obraz jako přepestrá tropická a subtropická příroda. Každý terénní botanik ovšem ví, že v přirozeném rostlinném společenstvu lze ledacos přehlédnout. Při prohlídce se tedy předpokládá zevrubnější a soustředěnější pozorování než při obyčejné výstavě okrasných rostlin, cílené v podstatě jen na estetický dojem. Odklon od tradičního poměrně přehledného uspořádání k řešení bližšímu skutečné přírodě je složitější pro tvůrce expozic i pro pozorovatele.

Suchomilné rostliny Afriky a Madagaskaru

Botanická zahrada se tím ovšem stala místem, kam se chodí studovat, kde lze mnoho zvědět o ekologii rostlin. Nápomocna je soustava odborných textů, umístěných na příhodných místech všude v Botanické zahradě. Tento informační systém je vlastně rozloženou učebnicí. Ve venkovních částech jsou využity i zvukové informátory.

Expozice masožravých rostlin v pavilonu D

Nezříkáme se ovšem nikterak vyslovených atrakcí, jako je letní podívaná na obří leknínovitou rostlinu viktorii, anebo jako jsou nejvýše ceněné rostliny světa - orchideje. Upozorňujeme také na skupiny rostlin zajímavě využitelných v zahradní architektuře, jako jsou například netřesky.

Ve sklenících, ale v jednom případě i pod širým nebem, však v rámci zahradní architektury lze spatřit nejen objekty botanické, ale i velmi originální umělecká díla. Jejich uplatnění má však přísná pravidla.

Expozice Pravěk - pavilon H

Venkovní expozice
Liberecké klima je podhorské, vlhké. Tomu je přizpůsobeno řešení venkovních expozic.

Dominuje jim rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Počátkem června vynikají sbírky pěnišníků (Rhododendron), zahrnující novinky, odrůdy archaické, miniatury i odrůdy opadavé - tzv. azalky. Vzápětí, koncem června, navazuje květnatým aspektem sbírka plaménků (Clematis). K nejnavštěvovanějším sektorům zahrady potom patří oddělení mokřadní flóry. Parková vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku jehličnatých i kvetoucích keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají ušlechtilé růže, uspořádané ve formálním rosariu. V jeho okolí je ještě sbírka divokých růží z různých koutů světa, a také málo známých tzv. růží sadových. Dojem ze zahradní architektury dokreslují střídající se kvetoucí záhony trvalek, vždy z mnoha vynikajících, dlouho vybíraných odrůd.

Alpinium

Pěstitelské zázemí
Botanická zahrada disponuje ještě nezbytným pěstitelským zázemím, sestávajícím z dalších 9 skleníků s rozličnými mikroklimaty, o ploše celkem 1400 metrů čtverečních. Jsou návštěvníkům nepřístupné. Tyto prostory totiž slouží k pěstování novinek, jsou způsobilé pro zvláště náročné způsoby ošetřování rostlin, a také slouží jako karanténní oddělení. Botanická zahrada je od roku 2003 ustanovena Ministerstvem životního prostředí jako tzv. záchranné centrum pro rostliny. Slouží tedy při plnění závazků České republiky vyplývajících z mezinárodní konvence známé pod zkratkou CITES. Oficiálně zabaveným ilegálně importovaným rostlinám, jež jsou nalézány často v bědném stavu a neurčené, se dostává kvalifikované prvotní péče nutné k přežití právě zde.

autor: RNDr. Miloslav Studnička, ředitel BZ Liberec
Spustit audio