Libochovice - zámecká zahrada a anglický park
Zámek Libochovice se nachází v malebné krajině dolního Poohří lemované romantickými kopci Českého středohoří. Leží uprostřed města Libochovice a patří ke skvostům raně barokní architektury severozápadních Čech. Zámecký areál je tvořen i rozsáhlým zámeckým parkem - francouzskou zahradou a anglickým parkem podél řeky Ohře, vybudovaným na místě původního lužního lesa.
Zámecká zahrada v Libochovicích stávala asi již počátkem 17. století, ale o její podobě se z těch dob nezachovaly žádné záznamy. Teprve v roce 1685 nový majitel libochovického panství kníže Gundakar z Dietrichseina přijímá do svých služeb "zahradním uměním obeznámeného krasozahradníka Jana Tulipána". Ten podle plánů italského architekta Antonia della Porty začal se založením pateru ve slohu barokním a podle vzoru Versailleského parku, což odpovídalo směrům, které tehdy země severně od Alp ovládaly.
Základ tehdejší zámecké zahrady vypadal asi takto: Před zámkem se rozprostírala východním směrem 260 m dlouhá a 80 m široká obdélná plocha, která byla rozdělena na tři různě zahradnicky upravené části. Ze zámku se scházelo do zahrady schodištěm ze Salla Terreny. Pod ním byl celý prostor rozčleněn na pravidelná pole, vroubená zimostrázem. Uvnitř polí tvořily květinové záhony s nejlepšími holandskými květinami různé ornamenty. Dvě fontány, které tuto část oživovaly, byly zdobeny sochami. Výroba fontán s ostatní kamenické práce byla zadána Jakubovi Mitthoferovi. Podél polí byly přes léto v emailových nádobách vystaveny pomerančovníky, granátové stromky, vavříny, myrty a fíky dovezené z Lipska. Celý ten čtverec byl ohraničen bohatou balustrádou z pískovce. Odtud vedly čtyři schody do dalšího oddělení. Hlavní 2 m široká promenádní cesta uprostřed celé této části byly vyrobena úzkými pruhy trávníku, v nichž byly vysazeny do pyramid sestříhané tisy dopravené z Hamburku. Cesta vedla k centrální kašně měřící asi 6 m v průměru. Cesty protínaly tuto část v pravidelné obrazce, vysoké zelené stěny z lip, habrů a jilmů uzavíraly intimní prostory a čarovná zákoutí. Architektonicky vystříhané brány a oblouky skýtaly pohledy do širokého kraje. Některé plochy byly osázeny z Francie dovezenými tvarovanými ovocnými stromy. Třetí část této zahrady byla oddělena špalírem stříhaných dřevin. Do ní se vcházelo po krásném dvouramenném schodišti, které objímalo uměle utvořenou kaskádu. Plocha této části byla geometricky přesně rozdělena na větší a menší záhony, osázené jahodami, chřestem, rybízem, tvarovanými ovocnými stromy a zeleninou pro zámeckou kuchyni. I tam byly umístěny dvě honosné fontány. Hranice byly osázeny habrovými a lipovými špalíry. Sever uzavíraly tehdy současně stavěné stáje dvora a zeď k městu. Na východ od parteru se rozkládala bažantnice a lužní lesy. Pod opěrnou zdí byly založeny ovocné školky a sady. Ty sloužily k rozšiřování ovocnictví v tomto kraji. Byly zde, jako novinka dovezená z Francie, pěstovány zákrsky jabloní, vůbec první na českém území. Během dalších let bylo do Libochovic dovezeno mnoho zajímavých dřevin a cibulnatých a dalších rostlin.
V roce 1814 předkládá inspektor panství Wenig knížeti Janu Karlovi Dietrischteinovi čtyři plány k přeměně zámecké zahrady v takzvaném anglickém slohu. Roku 1822 byla zámecká zahrada přeměněna novým zahradníkem Seigrschmidtem. Ovšem, že idejí slavného zakladatele tohoto slohu W. Kenta nemohlo na tak skrovném prostoru být docíleno, byla kuchyňská zahrada spolu s ovocnicí a bažantnicí přeměněna na park. K tomu byl povolán tehdejší ředitel zahrad hraběte Clam-Gallase na Smíchově Blecha. Blecha postavil 8 skleníků pro tropické a novozélandské rostliny, oplotil část parku mezi dvorem a cukrovarem plotem z litinových tyčí. Roku 1857 byl zařízen po celém parku vodovod k zavlažování. Jižní hranici tvoří po celé délce řeka Ohře, která při povodních působila velké škody. Proto byla část parku ohrazena.
Roku 1858 připadlo panství hraběnce Terezii Herbersteinové rozené Dietrichsteinové. Za jejího působení se v údržbě zámeckého parku věnovali J. Joseph, J. Štelzich a M. Hrbek. Ten byl pověřen roku 1885 zařízením velkého květinového parteru před vstupem do zahrady ze Salla terreny. Založil také západně od zámku takzvaný "nový park" a architektonicky jej vyzdobil. V té době se rozrostly i sbírky tropických rostlin ve sklenících, jež si vysloužily značný věhlas.
Po smrti hraběnky Terezie Herbersteinové roku 1895 se ujal panství hrabě Josef Herberstein, který na přání své matky zachoval parku velkou přízeň. Roku 1912 byla část zahrady před zámkem přeměněna geometricko-architektonicky, aby opět odpovídala slohu zámku podle plánů Antonia della Porty z roku 1685. Snahou bylo působit velkými plochami. Prořezáním byly vytvořeny průhledy na krásné body okolí, a to tři z balkónu zámku a tři jiné na Hazmburk z různých míst parku. Tento základ provedl podle nákresů Josefa Rubliče vrchní zahradník M. Hrbek. Po jeho smrti v roce 1917 se prací ujal sám Rublič. Po první světové válce přibylo v zahradě alpinum a rosarium. Ve skleníku byly bohaté sbírky palem a exotických rostlin rozšířeny o kávovníky a řadu dalších vzácných rostlin. Některé dovezl sám hrabě Herberstein z jeho početních cest po Africe a Asii. Rublič se věnoval i různému šlechtění a za jeho působení byla ve zdejších sklenících největší sbírka begonií tipu rex.
V této podobě se park zachoval, až na několik drobných úprav, dodnes. I v současnosti je o zahradu pečováno velmi dobře. Procházka či posezení pod vzrostlými stromy ve společnosti všudypřítomných pávů, jejichž křik se ozývá z různých zákoutí zámku, vám jistě zpříjemní pobyt na libochovickém zámku.
Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stran Státního zámku Libochovice.