Kunín - zámecký park
Pouhých 6 kilometrů od Nového Jičína na hlavní cestě vedoucí do Opavy se nachází zámecký park s architektonicky mimořádně cenným zámkem Kunín. Ještě před několika lety byl objekt předurčen ke zkáze, zámecký park ztratil svou historickou podobu. Zámek i park ale prošly nedávno rozsáhlou rekonstrukcí a obnovou. Zeleň se v současnosti rozprostírá na 5,5 ha.
Počátky dějin zámku spadají do konce 16. století, kdy na jeho místě vyrostla malá jednopatrová tvrz. Dnešní barokní vzhled je dílem slavného rakouského stavitele Johanna Lucase von Hildebrandta (1668 - 1745). Zámek v letech 1726 - 1734 přestavěl pro Marii Eleonoru hraběnku Harrachovu, rozenou princeznu z Liechtensteinu. Jeho zahradní průčelí nápadně připomíná zahradní fasádu známé letní rezidence salcburských arcibiskupů - paláce Mirabell - vystavěného pro knížete arcibiskupa Františka Antonína Harracha, neměl však demonstrovat sílu a bohatství hrabat z Harrachu - jako spíše být jakýmsi Tusculum rurale - venkovským obydlím a odpočinkovým sídlem uprostřed přírody. Takovým, jaké ve stejné době a větších rozměrech J. L. von Hildebrandt projektoval společně se zahradami a hospodářskými dvory pro prince Evžena Savojského na zámku Hof na hranici Rakouska a Uher. Tomuto účelu odpovídala také koncepce zámecké zahrady, projektované, jak tomu bylo obvyklé, samotným J. L. von Hildebrandtem. Francouzský park v parteru zámku před zahradním průčelím zde byl doprovázen ovocnou a snad také zelinářskou zahradou, s jakou se hrabě Bedřich August Harrach, manžel stavitelky zámku, seznámil během svého pobytu ve Versailles a v dopise otci, nadšeně líčil jako "nejkrásnější dílo svého druhu v Evropě".
Proměna francouzské zahrady v sentimentální osvícenský park je spojena se jménem nejvýznamnější majitelky zámku Marie Walburgy hraběnky z Waldburg-Zeilu, rozené Harrach-Hohenems (1762-1828) na přelomu 18. a 19. století. Hraběnka zasvětila svůj život filantropii a vzdělávání dětí a zámek v Kuníně proměnila v ostrůvek štěstí. Zahradní kultura byla považována za vrchol umění a své inspirace hledala v dobové literatuře. Takové pohádkové zahrady na Moravě projektoval blízký spolupracovník hraběnky, hrabě Jan Nepomuk Mittrowský. Projekt si u něj objednala také hraběnčina matka pro svůj zámek v Bystrém ve východních Čechách. Vzorem a ideálem osvícenského parku byla především zahrada maršála Mořice Lacyho v Neuwaldeggu u Vídně. Ne náhodou jsou v pozůstalostním inventáři hraběnky zaznamenány také grafické listy s pohledem na tuto zahradu.
Půvabný, leč stručný popis zámecké zahrady v Kuníně je dochován v dopise Roziny Gebauerové, žačky zámecké školy, dceři hraběnčina přítele - Josefě Schindlerové z roku 1806, kterým láká dívku ke studiu na zdejším vzdělávacím ústavu: "Zahrada je prostá a krásná a je rozdělena do dvou částí, na stromovou a anglickou zahradu, anglická je protkána několika pískovými chodníky a podél šíře je opatřena alejí různých stromů. Na jednom prostranství stojí trojúhelník z jedlí, na dalším ovál z topolů. To je malý popis naší stromové a anglické zahrady. Vedle toho je zde také květná zahrada, ve které je také ještě mnoho krásných věcí a září květiny všech druhů." Popisovanou zahradu nacházíme na plánu zámeckého parku v Kuníně z doby po roce 1812. Součástí parku byly také strouhy a vodoteče, vedené v hlavních osách parku, zámecká kuželna v parteru zámku a nebo Švýcarský dům v severozápadním rohu zahrady. V těchto částech parku se odehrávaly hry dětí ze zámecké školy a také gymnastika, která byla na zdejším vzdělávacím ústavu zavedena patrně vůbec poprvé v rámci rakouských zemí. Stromovou zahradou byla patrně myšlena ovocná zahrada v severní části. Pomologie a šlechtění ovocných stromů byly neodmyslitelnou součástí vzdělávání dětí. V nedalekém Vražném byl k zájmu o přírodní vědy přiveden bývalým zámeckým kaplanem a spolupracovníkem hraběnky Johannem Edmundem Schreibrem (1768 - 1850) maličký Johann Gregor Mendl...
Další proměna zahrady v krajinářský anglický park byla dílem hraběnčina adoptivního vnuka a dědice Friedricha Emila Schindlera (1809 - 1867) a jeho uměleckého zahradníka Vincence Trappla (1825 - 1883). Zámecký park doznal zásadních úprav a změn, z nichž ty hlavní přetrvaly do dnešních dnů. Zrušena byla ovocná zahrada v severní části parku, na jejímž místě kolem roku 1837 vyrostla stavba oranžerie a za ní užitková zahrada. Průhled od zámku k oranžerii se tak stal novým hlavním pohledem celé zahrady a ovlivnil tvarování dalších částí parku, např. zde byl založen malý rybník s ostrůvkem, který se v parku nachází dodnes.
V roce 1870 se novými majiteli zámku stali landkrabata z Fürstenberga z rakousko-moravské větve rodu, kteří pokračovali ve vysoké péči o zámecký park. Se jménem jejich zámeckého zahradníka Franze Zatloukala je spojeno i pěstování Victorie královské v oranžerii zámku, jenž zde i pravidelně rozkvétala. Majitel zámku, landkrabě Josef Friedrich z Fürstenberga (1860-1906) tehdy umožnil široké veřejnosti návštěvu svého parku a prohlédnutí tohoto unikátu. Péče o park přetrvávala rovněž za dalších majitelů zámku rytířů Bauerů. Kolem roku 1910 byla na místě staré kuželny postavena budova nového kuželníku. Zájem o zahradu však od 20. let minulého století postupně slábl. Oranžerie se tehdy dokonce proměnila ve skladiště brambor.
Po 2. světové válce byl park po dlouhých 50 let spíše neudržován, došlo ke zcela nevhodným zásahům, které vedly k zničení staveb, jež byly nedílnou součástí parku (oranžerie, švýcárna, kuželna). Zajímavým výpovědním materiálem je v tomto ohledu popis parku z roku 1951: "V celku je park zcela zpustlý, cizí dřeviny (Ginkgo, Liriodendron) a nejstarší exempláře domácích stromů se blíží zkáze, některé stojí odumřelé na místě. Je nutno s největším urychlením ošetřit park zahradníkem - specialistou a pak pověřit zahradního architekta rekonstrukcí parku s ohledem na novou funkci některých ploch za spolupráce našeho útvaru."
Navrhované změny nebyly bohužel realizovány a zkáza pokračovala, největší ranou pro park byla výstavba ocelokolny v osmdesátých letech, která způsobila narušení vodního režimu a tím došlo k odumření mnoha zajímavých dřevin, mezi nimi i krásně rostlého liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera). Z parku se stalo něco, co připomínalo všechno jiné než zámecký park.
V roce 1999 nastaly změny, vlastníkem zámku a zámeckého parku se stala Obec Kunín, zdevastovaná budova zámku prošla opravou, do objektu se vrátily původní sbírky a zámek je stále více vyhledáván návštěvníky. Stal se opět pověstnou moravskou perlou baroka. Obdobnou proměnou prošel také zámecký park. Snahou je uvést park do podoby, v jakém se nacházel na přelomu 19. a 20. století a vdechnout mu podobu anglického přírodně - krajinářského slohu. Dřeviny zastoupené v parku jsou převážně listnaté, zastoupeny jsou Fraxinus excelsior, Carpinus betulus, Acer platanoides, Tilia cordata, Quercus robur, Alnus glutinosa, Salix sp.,Acer campestre, Aesculus hippocastanum, Robinia pseudoplatanus, Populus sp, Primus padus. V menším počtu se zde vyskytují Gymnocladus dioicus, Fagus sylvatica, Tilia platyphyllos, jednotlivě Acer negundo, Prunus communis, Betula pendula, Corylus avellana, Crataegus monogyna. Jehličnaté dřeviny jsou zde zastoupeny jen několika exempláři: Picea abies, Pinus strobus, Taxus baccata, Thuja occidentalis, Chamaecyparis pisifera "Squarrosa", Pseudotsuga menziesii. Z nově vysazených dřevin to jsou Ginkgo biloba, Liriodendron tulipifera, Gleditcia triacanthos, Magnolia kobus a další.
Největší chloubou a zajímavostí parku jsou "srůsty" dřevin (např. Fagus sylvatica + Fraxinus excelsior + Fagus sylvatica, nebo Tilia grandifor + Carpinus betulus). Nalezneme zde i solitéry dubu letního (Quercus robur) staré více jak 250 let, nebo buku lesního červenolistého (Fagus sylvatica "Atropurpurea"), které pamatují dobrou hraběnku Walburgu. Tak jako sochy na atice zámku tiše shlíží do krajiny Poodří, tak i tito velikáni mlčky naslouchají ševelení návštěvníků zámeckého parku.
Více informací o kunínském zámku naleznete na těchto webových stránkách.