Klášterec nad Ohří - zámecký park
Klášterec nad Ohří, zámek romanticky upravený ve stylu anglické pseudogotiky, je nejen známý pro unikátní sbírky historického porcelánu, které můžeme v jeho interiérech obdivovat, ale věhlas mu přinesl i rozsáhlý anglický park, který ho obklopuje. Na něj potom navazuje, dnes bohužel zcela zdevastovaný, lázeňský areál Kyselka.
Klášterec nad Ohří leží 36 km východně od lázní Karlovy Vary. Zdejší zámek byl vystavěn na levém břehu řeky Ohře původně v renesančním slohu. Po bitvě na Bílé hoře koupil panství, konfiskované rodu Fictumů, tyrolský šlechtic, svobodný pán hrabě Kryštof Štěpán Thun, který budovu zpustošenou švédskými vojsky opravil. Barokní úpravy se v roce 1666 ujal italský stavitel Rossi Da Luca a architekt Carlo Lurago, zámek dostal podobu čtyřkřídlého jednopatrového zámku s obdélným nádvořím. Součástí areálu se stal i farní kostel Nejsvětější Trojice z let 1665 - 1670. Zámek pak zůstal nezměněn až do požáru v roce 1784, kdy mu dal architekt A. Grueber podobu klasicistní. Další výraznější zásah do vzhledu zámku způsobil požár roku 1856 a následné úpravy, kdy objekt získal současnou pseudogotickou podobu.V roce 1945 se stal zámek majetkem státu, byl restaurován a v září 1953 zde bylo otevřeno muzeum českého porcelánu. Počátkem devadesátých let prošel zámek další rekonstrukcí.
Vývoj parku Rozsáhlý zámecký park upravený v anglickém stylu byl založen Michaelem Osvaldem Thunem ve 2. polovině 17. století. Nejbližší prostory kolem zámku byly upraveny do symetrické barokní zahrady a byla zde postavena sala terrena.Tato podoba se udržela až do požáru v roce 1784. Poté se začal budovat nový park podle změněných estetických názorů zdůrazňující krásy volné přírody. Byl odstraněn zchátralý letohrádek a část loggie, část soch a kašna byly přeneseny do města. Park byl rozšířen směrem ke Kyselce o bývalou oboru a později o předzámčí a zelinářskou zahradu u Ohře.
Také další změny parku byly spojeny s rozsáhlým požárem, v roce 1856 mu padl za oběť nejen zámek, ale také část přilehlých hospodářských budov, pivovar a mlýn. Poté nechal Osvald Thun strhnout všechny panské stavby a vykoupil i soukromé domky, aby tak zvětšil zámecký park o romantická zákoutí kolem řeky. Nový park pak koncipoval klášterecký vrchní zahradník Čeněk Stibal. Projekt byl podřízen vedení Osvalda Thuna, který byl sám odborníkem v dendrologii. Ve druhé polovině 19. století se původní středoevropské dřeviny začínají doplňovat stále více exotickými raritami.
Po druhé světové válce se park přestal udržovat. S pečlivou údržbou se opět začalo až v 60. letech minulého století. Dnešní park má rozlohu téměř 10 ha a nachází se zde přes 220 druhů stromů z celého světa. Kromě mnoha dendrologických vzácných unikátů a neobyčejných dřevin z různých koutů světa zde roste i vzácný "Strom štěstí" pocházející z východní Asie, ze starobylého japonského rodu stromů Gingko. Do dnešních dob se zachoval jediný druh této dřeviny, nesoucí název Gingko Biloba. Jeho listy vznikly srůstem jehličí v plochu a tvoří zajímavý vývojový druh na rozhraní dřevin jehličnatých a listnatých.
Součástí dnešního anglického parku je i renovovaná barokní stavba již zmíněné saly terreny naproti zámku, vytvářející svou architekturou kulturně společenské prostředí, kde se v letních měsících konají odpolední koncerty našich i zahraničních hudebních těles. Sochy a plastiky vynikajícího barokního sochaře německého původu Jana Brokoffa ze 17. století dotvářejí monumentální krásu nejen této stavby. Celý park slouží nejen odpočinku, ale i ponaučení, názvy dřevin jsou uvedeny na tabulkách. Jak jinak než porcelánových - vždyť porcelán se v Klášterci vyrábí již od konce 18. století!
Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stran Zámku Klášterec nad Ohří.