Duchcov - zámecká Knížecí zahrada a krajinářský park
Město Duchcov a zámek se zahradou a parkem leží v severních Čechách na úpatí Krušných hor, asi 8 kilometrů západně od Teplic. Park leží v nadmořské výšce 217 metrů, zahrada se zámkem o něco výše.
Duchcovský zámek nechal vystavět Jan Bedřich z Valdštejna, a to v letech 1675 až 1685 podle plánů architekta J.B. Mathese na místě, kde stávalo starší renesanční lobkovické sídlo. Základ zámku byl v roce 1707 rozšířen o dvě boční křídla, následně proběhly úpravy zámeckých prostor a zahrady.
Barokní zámecká zahrada byla založena roku 1722 podle plánů architekta a malíře Jana Ferdinanda Schora. Byla zcela ojedinělá, přísně symetrická. Nechyběly pravidelné květinové partery a aleje tvarovaných stromů do živých stěn. Zahradu oživovaly bazény a fontány. Nádvoří zámku, které oddělovala mřížová stěna se sochařskou výzdobou Matyáše Bernarda Brauna, bylo situováno směrem k náměstí. Zámek od zahrady dělilo rozlehlé terasovité schodiště. To bylo spojeno v ose zahradního průčelí zámku s pískovcovým sousoším Čas loupí krásu také od Matyáše Bernarda Brauna, které bylo umístěno v nice čelní zdi terasového schodiště.
Celá hlavní osa zahrady byla tvořena kompozicí stříhaných bosketů na středu a vedla k protilehlé stavbě barokního špitálu, který vznikal v letech 1716 až 1726. Součástí špitálu od litoměřického stavitele Octavia Broggia byla také kaple Nanebevzetí P. Marie s nádhernou freskou Václava Vavřince Reinera na klenbě kopule a s atikou pod kopulí s řadou Braunových soch. Barokní špitál byl roku 1959 zlikvidován kvůli povrchové těžbě uhlí (jeho maketu si můžete prohlédnout při prohlídce interiérů zámku), stejně tak těžba postihla zámecký park - od roku 1956 byla postupně téměř třetina zámeckého parku zlikvidována.
Alespoň Reinerova freska unikla zkáze. Nový pavilón speciálně pro fresku projektoval v roce 1972 Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze podle návrhu prof. ing. arch. Jana Sokola. Koncepci pavilónu určovaly rozměry a tvar původní kopule, zachována musela být i výška fresky nad podlahou a osvětlení čtyřmi oválnými okny v kopuli. Stavba pavilónu byla zahájena zároveň s rekultivací zámecké zahrady. Stavbu prováděly Doly Julia Fučíka v Bílině a Inženýrské a průmyslové stavby v Praze. Mezi prvním výkopem 11. 5. 1973 a závěrečnou kolaudací počátkem roku 1976 bylo možno vidět celou řadu unikátních stavebních postupů, které byly nezbytné, protože životnost stavby v našich podmínkách má překročit 300 let. K nejtěžším pracím patřila přesná konstrukce kopule. Oprava a instalace fresky trvala až do 5. července 1982, kdy proběhla kolaudace hotového díla. Slavnostní zpřístupnění pavilónu s Reinerovou freskou se uskutečnilo 19. května 1983. Ovšem představy o uchování fresky pro veřejnost na 300 let byly jiné než realita. Dnes je opět z technických důvodů stavba dlouhodobě nepřístupná veřejnosti.
V 18. století byl v příčné ose zahrady situován pavilon s předloženou kašnou na středu hvězdice alejí. Roku 1731 byl zámecký areál rozšířen. Za uzavřenými zdmi a parapety vznikla komorní Knížecí zahrada, která byla doplněna travnatým a květinovým parterem. Ta byla v barokním duchu rekonstruována během let 1967-68 podle návrhu Pavla Huška. Zůstal květinový parter po stranách travnatých ploch stejně jako jehlance jehličnanů, které leží na ose a začínají pod schodištěm s kašnou a končí plastikou na protilehlé straně. Zůstaly i opěrné zdi, které jsou dodnes pokryty mříží s pnoucími růžemi. Výškový rozdíl v Knížecí zahradě je vyrovnán dvouramenným schodištěm, které vhodně doplňuje menší kašna s maskaronem. Dolní část přírodního parku oddělují od Knížecí zahrady okrasné jabloně.
Zámek dostal dnešní klasicistní vzhled v letech 1812 až 1818. Hned po té byla opětně upravována zahrada. Došlo k mnoha změnám i jejímu rozšíření, zámecká zeleň byla postupně přetvořena v krajinářský park plný volných stromových seskupení. Průhled zahradou byl veden po diagonální ose od Knížecí zahrady k okraji parku a končil na stráních Krušných hor. V parku se nacházelo několik rybníků a potoků. Známý je tzv. Sfingový rybník, který se zachoval dodnes. Místo zdobí plastiky z 18. století. Z původních porostů se dodnes zachovaly stromy zcela ojediněle. Jedná se o platany, lípy, duby a jasany. Největší část stromů v přírodním parku ale pochází z novodobých výsadeb.
Jistě se podíváte i do zámeckých interiérů - můžete si vybrat z několika okruhů, většina návštěvníků ale volí okruh I., kde je možno vidět slavnostní schodiště, předsálí, Valdštejnský sál s rodovou galerií, chodby s expozicí grafiky, Vojenskou zbrojnici, biliárový sál s pozoruhodným osvětlením stolu, pokoje služebnictva a Muzeum Giacoma Casanovy, který jako knihovník strávil na zámku posledních 13 let svého života.