Kalské údolí
Celý jeden život by zřejmě nestačil k poznání všech krásných koutů v širém Podkrkonoší. Každý z nich má svoje vlastní kouzlo, svoji osobitou krásu. Některému nejvíce sluší sněhová duchna, jinému sentiment babího léta.
A každý je něčím krásnější než ten jiný. Něčím, pro co stojí zato se zrovna sem a ne jinam přijít podívat. Kalské údolí má každoročně svou záplavu bledulí, má svůj mlýn, svoje ticho a je nejkrásnější na jaře.
Přírodní památka Kalské údolí byla vyhlášena v roce 1990. Rozkládá se v dosti hlubokém údolí potoka Bystřice mezi obcemi Vidonice a Vidoň v okrese Jičín v nadmořské výšce 370 až 440 metrů. Severní a střední část údolí je zahloubena do pískovců, arkóz a slepenců kumburského souvrství, jižní část do metamorfovaných hornin (metaarkóz a metadrob). Údolní nivu Bystřice tvoří hlinitopísčité a písčité uloženiny. Bohatě meandrující tok s pobřežními maloplošnými remízky olší a habrů, prolnutými kosenými i ladem ležícími loukami, je obklopený vzrostlými přirozenými bučinami i nepůvodními smrkovými porosty. Tato mozaika prolínajících se biocenóz vytváří velmi zajímavou lokalitu botanickou a ornitologickou.
Život v Kalském údolí
Severojižní směr Kalského údolí způsobuje, že jaro zde začíná poměrně časně. Díky sněhobílým kobercům rozkvetlých bledulí jarních a sasanek hajních se dno celého údolí mění na několik týdnů ve snovou krajinu. Převahu bílé poněkud narušují žluté květy prvosenky vyšší. Z dalších zajímavých rostlin, na jejichž květy je třeba si počkat do léta, stojí za zmínku ohrožená žluťucha lesklá, dosahující výšky až 150 cm, zahrádkářům známý řebříček bertrám či nezaměnitelná ostřice nedošáchor z čeledi šáchorovitých.
Také zvířena je zde zastoupena zajímavými druhy. Na podmáčených loukách se můžeme setkat například s ještěrkou živorodou a čolkem obecným. Kromě obojživelníků žije v Kalském údolí i množství na vodu vázaných druhů ptáků. V údolí pravidelně hnízdí konipas horský a skorec vodní. Ve strmých, až jeden a půl metru vysokých březích meandrů si hloubí hnízdní nory ledňáček říční. V odhalených kořenech stromů břehových porostů hnízdí ve velkých počtech střízlík obecný. Z okolních lesů sem nezřídka zaletuje krkavec velký, čáp černý, ale také králíček ohnivý nebo lejsek černohlavý.
Po stopách lidí
Kalské údolí už si dnes není možné představit bez jeho ústřední dominanty, kterou je Kalský mlýn. První písemné zmínky o něm pocházejí z roku 1827. Je ale možné, že tento skvost podkrkonošské roubené architektury na pískovcové podezdívce pochází už z 18. století. Jeho dlouholetým majitelem byl malíř, sochař a designér pan Zdeněk Šputa, který se zasloužil o restaurování tohoto objektu. Možná i v tomto zapomenutém tichém koutě Podkrkonoší nacházel inspiraci ke své tvorbě, o které se herečka Táňa Fišerová vyjádřila takto: „Je malířem ticha a jeho barvy jsou barvami duše“. I budoucnost Kalského mlýna se jeví spíše v optimistických barvách. Současný majitel pan Jiří Trkal se rozhodl usadit se zde natrvalo. Kalskému mlýnu se od letošního roku dokonce opět roztočilo mlýnské kolo.
Nesmíme zapomenout, že Podkrkonoší je kraj K. V. Raise. Na jihozápadním úbočí vrchu Homolka se nachází tak trochu zapomenutý Raisův památník. Jeho rodiště Lázně Bělohrad leží nedaleko odtud, stejně jako mnoho dalších pamětihodností a zajímavých míst, jakým je hrad Pecka, někdejší sídlo Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic či městečko Miletín, rodiště K. J. Erbena.
A až budete přesyceni dějepisnými a kulturními zážitky, přijďte si poslechnout ticho Kalského údolí - svými půvaby jistě rozjasní „barvy duše“ všem vnímavým pozorovatelům.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.