Andělské schody - přírodní rezervace
Přírodní rezervace Andělské schody byla chráněným územím vyhlášena v roce 2002 na ploše více než 13 hektarů. Nachází se v katastru obce Voznice na Příbramsku, 5 km severovýchodně od Dobříše. Její nejvýše položené místo dosahuje výšky 402 m n.m. Chráněné území tvoří dvě významné lesní louky, na nichž se postupně vyvinula pestrá mozaika nejrůznějších společenstev, od silně podmáčených stanovišť s volnou hladinou podzemní vody až po extrémně suchá luční společenstva.
Není bez zajímavosti, že název rezervace nijak nesouvisí s přírodou. Je jím označen úsek staré dobříšské silnice mezi Voznicí a Malou Svatou horou, který je charakterizován pozvolným stupňovitým stoupáním. Název pochází z historie, kdy tudy jezdily pouze koňské povozy. Protože nebyly schopny značné převýšení zvládnout, celý úsek cesty byl koncipován jako stoupání s častými rovinatými úseky pro odpočinek koní. Při stavbě silnice v pozdější době došlo ke kopírování původního povrchu, a tak i asfaltová silnice má charakter původních "schodů".
Území je tvořeno proterozoickými horninami, hlavně břidlicemi, drobami a prachovci, což společně s vložkami spilitů zapříčinilo výskyt některých náročnějších druhů rostlin. Na ploše PR se nachází rozsáhlé listnaté lesy s převahou dubu. Místy se tu vyskytuje i jedle a to nespecificky ve všech přítomných lesních společenstvech. Naleznete zde velmi zachovalé potoční nivy s přirozeně meandrujícími toky, které nebyly nikdy regulovány. Hostí reprezentativní jasanovo-olšové údolní luhy.
Typickým, byť dosti vzácným typem lesní vegetace jsou zde bazifilní doubravy a na ještě mělčích půdách rostou pak již jen zakrslé acidofilní kyselé doubravy. Rozsáhlé plochy jsou pak pokryty hercynskými dubohabřinami. Lesní společenstva jsou navzdory specifickým abiotickým poměrům (mocnost půdy je pouze 5 - 10 cm) značně unikátní. Pozoruhodný je výskyt jedle, který je pravděpodobně zapříčiněn souhrou dvou důležitých faktorů - jednak srážkovým stínem a také lesní pastvou v minulosti. Najdeme tu pozoruhodné bohatství hmyzu a obojživelníků. Výskyt modráska očkovaného (Maculinea teleius) je významný z hlediska středočeského regionu, ve kterém e tento druh na ústupu.
Na území rezervace je značné množství povrchových odvodňovacích struh. Louky jsou druhově velmi bohaté. Převažují tu střídavě vlhká stanoviště se silně kolísající podzemní vodou (tzn. zpravidla na jaře jsou silně podmáčená, zatímco během léta vysychají). Na ně jsou vázané bezkolencové louky s častými přechody až ke smilkovým loukám a pastvinám. Zejména v těchto typech společenstev se vyskytují některé vzácné druhy - hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) upolín nejvyšší (Trollius altissimus), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii) nebo hadí mord nízký (Scorzonera humilis), spíše vyjímečně se objevuje kosatec sibiřský (Iris sibirica). V nejvlhčích místech roste prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) nebo suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Nejvíce druhů vázaných na podmáčená stanoviště nebo stanoviště s trvale zvýšenou vlhkostí ve svrchní části půdního profilu je zastoupeno kolem odvodňovacích struh, kde se také nejvíce zdržuje voda - jde např. o blatouch bahenní (Caltha palustris), pomněnku bahenní (Myosotis palustris), přesličku bahenní (Equisetum palustre) nebo žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica). Zajímavá jsou i společenstva v nejsušších místech s výskytem tužebníku obecného (Filipendula vulgaris), lomikamenu zrnatého (Saxifraga granulata), mochny bílé (Potentilla alba), smolničky obecné (Viscaria vulgaris), devaterníku velkokvětého tmavého (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), nejcennější je zde ale výskyt silně ohroženého druhu vstavače kukačky (Orchis morio).
Louky jsou silně ohroženy absencí dlouhodobě stabilního a cíleného obhospodařování a následnou expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a také rozoráváním, bagrováním, zavážením a zástavbou. Díky tomu zaniklo v minulosti několik vysoce hodnotných porostů.