Tahy pěvců jsou překvapivě rychlé

Čápi putující do Afriky s "batůžkem" na zádech se stali v Česku mediálními hvězdami. Údaje, které vědci získávali průběžně z čapího tahu na zimoviště i z jarního návratu na hnízdiště, vzrušovaly nejen experty. Posluchači Českého rozhlasu dostávali informace o pohybu těchto ptáků "z první ruky". Drobní pěvci, jako jsou vlaštovky či drozdi, podnikají podobné cesty, ale jejich sledování nebylo možné, protože neexistovala zařízení, jež by těmto drobným opeřencům nevadila v pohybu.

Kanadská ornitoložka Bridget Stutchburyová z torontské York University ve spolupráci s americkými a britskými odborníky využila nové přístroje o hmotnosti 1,5 gramu. Připevnila je na záda dvaceti jiřiček modrolesklých a čtrnácti drozdů lesních. Tito pěvci hnízdí v USA a Kanadě a na zimu odlétají na jih. Drozd do Střední Ameriky, jiřička dokonce až do Amazonie. Ptáci odlétli s přístroji na jih a po jarním návratu se vědcům podařilo získat přístroje od dvou jiřiček a šesti drozdů. Z nasbíraných dat mohli zrekonstruovat ptačí odyseu. Během podzimního tahu dělali všichni pěvci poměrně dlouhé zastávky. Jiřičky doletěly během pěti dnů na poloostrov Yucatan a denně urazily v průměru 500 kilometrů. Před další cestou se na Yucatanu zdržely 3 až 4 týdny. Drozdi si udělali první přestávku už na jihu USA a po jednom až dvou týdnech odpočinku pokračovali v tahu přes Yucatan, kde si někteří si dopřáli druhou až čtyřtýdenní pauzu na zotavenou.

Jarní tah na sever probíhal úplně jinak. Ptáci se hnali do hnízdiště až šestkrát rychleji, než postupovali při tahu do zimoviště. Jedna jiřička zvládla cestu z Amazonie do USA dlouhou 7 500 kilometrů za pouhých 13 dnů, z nichž jen čtyři dny věnovala oddychu. V "letových dnech" urazila denně více než 800 kilometrů. Také drozdi chvátali na hnízdiště a v průměru uletěli kolem 250 kilometrů za den. Vědci odhadovali průměrnou rychlost tahu při jarním návratu pěvců na hnízdiště na 150 kilometrů za den. Ve skutečnosti ptáci cestovali zhruba třikrát rychleji.