Praha španělská
Ozvuky Španělska v Českých zemích napříč staletími mohou objevovat návštěvníci Císařské konírny Pražského hradu od 18. března do 28. června 2009, denně od 10 do 18 hodin. Ojedinělá výstava dokumentuje vliv Španělska na českou politiku, kulturu, náboženské představy a zvyklosti.
Přítomnost španělského živlu v našich zeměpisných končinách pravděpodobně není příliš častým tématem společenských diskusí, a pokud by došlo k malé soutěži o mocenské či kulturní pozice, patrně by Pyrenejský poloostrov zastínil např. Apeninský soused. Přesto není kontakt mezi naší zemí a Španělskem zanedbatelný. Jak říká autor výstavy Pavel Štěpánek: "Když procházíme ze Strahova na Nové Město nebo kráčíme v opačném směru, neustále potkáváme objekty či situace, které evokují Španělsko. Jenže už se nám dnes ztratil klíč k jejich vysvětlení. Současná výstava je taková španělská četba pražské historie. Je to vstupní heslo k pochopení mnoha památek."
Výstava je rozdělena do tří oddílů. Nejsilnějším středověkým poutem našeho národa s iberskou končinou byl nepochybně kult sv. Jakuba Staršího a svatojakubská cesta. Kostely zasvěcené tomuto apoštolovi najdeme rozesety po celém našem území např. v Praze, Zbraslavi či Kunraticích. Ikonografie zobrazení světce má svou pevnou charakteristiku: klobouk s mušlí, jež sloužila poutníkům k pití, kápě, hůl a tykev jako rezervoár tekutiny. Mnoho poutníků si nemohlo dovolit luxus cesty k hrobu sv. Jakuba do dalekého Santiaga de Compostela, proto vznikla levnější varianta, poutě do zdejších kostelů. Zmínku o těchto náboženských praktikách najdeme v ivančickém kancionálu:
"Nám pro dalekost nelze do Španěl putovat,
ale chceme pobožně tě navštěvovat,
tebe žádajíce, bys byl náš zástupce na této pouti,
ze které se nevrátíme více."
První doložený kontakt mezi Španělskem a českými zeměmi se datuje do roku 965. Je třeba připomenout známý historický fakt, že první dochovaný popis Prahy vzešel z pera Ibrahima ibn Jakuba, který byl ve službách kordobského chalífy. V českých středověkých knihovnách bylo také zastoupeno dílo sv. Isidora Sevillského.
Doba renesance, tedy počátek vlády Habsburků na českém trůně, znamenala španělskou hegemonii vlivu v oblasti vzdělanosti, diplomacie a módy. Ferdinand I. se ve Španělsku narodil, byl zde vychován a pochopitelně si s sebou přivedl španělské rádce, tajemníky a umělce. Téže výchovy se dostalo i Rudolfu II. Obdivuhodný byl jeho vliv na módní trendy. Ve Španělsku byly černé přiléhavé šaty s bílým okružím skoro pasé, avšak u nás zůstaly populární celé století. V takovém šatu byli mimochodem defenestrováni i pražští konšelé. Španělská dynastie Habsburků si českou šlechtu zavazovala udělováním Řádu Zlatého rouna. Španělské velvyslanectví čítalo kolem sedmdesáti osob a pražský ambasador byl zástupcem rodného království na císařském dvoře, v říši německé, v Polsku i zadunajské oblasti.
V období baroka sice slábne španělský mocenský vliv, vzrůstá však vliv náboženský. Bitva na Bílé hoře proběhla z velké části ve španělské režii. Velení, strategie i prostředky katolického vojska vzešly z velké části ze španělského lůna. Duchovním vůdcem armády byl poněkud fanatický karmelitán Dominik a Jesu Maria. Velmi zajímavá byla postava velitele Baltasara Marrada i Vicha, jenž v Praze zůstal a stal se velitelem posádky a polním maršálkem. Umělcům zadal práci na mnoha obrazech, které dodnes zdobí pražské kostely. Navíc se zasloužil o přestavbu kostela Panny Marie Vítězné, v němž je umístěno Pražské Jezulátko. Jako součást věna si jej přivezla Marie Manrique de Lara, žena Vratislava z Pernštejna. Jejich dcera Polyxena sošku Ježíška věnovala zmíněnému kostelu. Po španělském vzoru bylo děťátko oblékáno do drahocenných šatiček. Tuto tradici ovšem zakázal Josef II. Do českých zemí přišli příslušníci řádu jezuitů. V Emauzích se usadili monserratští benediktini. Představení řádů františkánů, karmelitánů nebo milosrdných byli v té době rovněž Španělé. Děkanem pražské teologické fakulty se stal Rodrigo de Arriaga.
Současná výstava představuje netradiční sbírku výtvarných děl, obrazů, soch, grafik, textilií či oděvů, a mnoho dalších materiálů, knih a rukopisů, které byly zapůjčeny z pražských muzejních, galerijních a církevních sbírek (Pražské arcibiskupství, Česká provincie řádu sv. Augustina, Benediktinské opatství). Místo expozice je tématu přímo ulité na míru. Kde jinde, než v Císařské konírně by se výstava měla konat, vždyť tyto prostory byly vytvořeny pro španělské koně.
Pro zájemce o komentované prohlídky dodejme, že se konají 15. dubna, 20. května a 17. června od 16:30.
