Postesk z roku 1938: „Mladí lidé neumějí cizí řeči“
Přednášky se v rozhlase ve 30. a 40. letech natáčely na želatinové desky. Přednášející musel hovořit plynně (nedalo se stříhat) a v určeném čase tak, aby se záznam na desku vešel. Schopnost promlouvat k posluchačům srozumitelně a populárně na nejrůznější témata dopadala někdy úsměvně. Přednášející při představě mnohočetného davu posluchačů často křičeli do mikrofonu stejně jak byli zvyklí na velkých shromážděních.
Přednášky patří přesto k tomu nejzajímavějšímu, co se v archívu rozhlasu ze 30. a 40. let dochovalo. Díky nim se známe hlasy mnoha významných osobností 20. století.
Ze záznamů jsou patrné i různé osobní přístupy k osvětlení různých oborů činnosti. Jsou zde zachyceny dnes zajímavé detaily tehdejšího života, názory na politiku, společnost a kulturu. Půvabné je i hledání mnohých mluvčích, jak přiblížit odborné problémy laickým posluchačům. Někteří mluvčí si nedělají starosti a napíší své vystoupení ve stylu vysokoškolské přednášky, jiní se snaží téma „zlidštit“ jako například právě šéf přednáškového oddělení Otakar Matoušek a jeho přednáška Úkoly mladé generace nebo dr. Kamil Harmach: Jak maminka Sukovic oslavovala s dětmi 28. říjen.
16. října 1938 byla odvysílána přednáška Otakara Matouška, která byla určena především mladým lidem. Trochu mentorsky, ale i přátelsky se je snaží přesvědčit o mnohém, co by měli, a to především ve vztahu k učení cizích jazyků. Jeho rady jsou aktuální i dnes.
Otakar Matoušek ( 1899 -1994) byl vedoucím přednáškového oddělení - původním povoláním geolog a paleontolog - přednášky nejen připravoval, ale v některých sám vystupoval.Od února 1931 se stal referentem přednáškového a vzdělávacího programu Radiojournalu a brzy vznikl pod jeho vedením samostatný přednáškový odbor. Po "Mnichovu" překročil Otakar Matoušek své kompetence ředitele nepolitické části programového vysílání Radiožurnálu. Za pomoci dalších spolupracovníků zasahoval prostřednictvím vysílání do politického dění a bránil přijetí usnesení o vydání některých rozhlasových stanic Němcům a Katolické akci. Proto byl nakonec usnesením vlády druhé republiky odvolán, nakonec i z rozhlasu propuštěn a o jeho osobě bylo informováno berlínské gestapo. Před vězením a tragickým osudem ho uchránila šťastná shoda náhod.
V pražském povstání v květnu 1945 už zase stál v čele Československého rozhlasu a za programovou práci se mu dostalo zvláštních uznání. V pozdějším věku byla jeho práce, zejména badatelská činnost v archivech, ohrožena opakovanými operacemi sítnice, které mu sice velmi komplikovaly život, ale přesto zůstal Otakar Matoušek nadále pedagogicky a vědecky činný téměř doslova až do své smrti. Zemřel ve Švédsku 4. ledna 1994, jen deset dní před svými pětadevadesátinami.