Ponorka U-571
Ponorka U-571 se řadí k okrajovému, ale výraznému ponorkovému stylu, který obsahuje trháky jako Das Boot (česky jednoduše Ponorka) Wolfganga Petersona nebo Hon na ponorku. Klaustrofobické prostředí kovových rakví, několik mužů posádky nucených strávit spolu dny až měsíce na jednom místě, to inspirovalo Jonathana Mostowa k zrežírování smyšleného příběhu, jehož naivita se dá omluvit jedině dedikací filmu všem námořníkům druhé světové války. Napětí, tísnivá atmosféra, nejistota? Vše film obsahuje, ale až v druhé části, která se od první liší jako slepice od labutě i s tou trhavou chůzí.
Úvod je dynamický a představuje německou ponorku U-571, kterak je po potopení spojenecké lodi sama těžce poškozena a volá rádiem o pomoc. Spojenci vysílání odchytávají a okamžitě vypravují vlastní ponorku S-33 - poněkud starší a plnou námořnických kadetů - aby Němce zaskočila a námořníci ukradli šifrovací strojek Enigma. Až do chvíle odjezdu z přístavu děj klouže rychlobruslařským tempem a ani na okamžik není šance pochybovat o autenticitě příběhu. Abordace U-571 proběhne v pořádku, ale nešťastnou shodou okolností jsou Američané nuceni zůstat na německé ponorce, zatímco jejich vlastní vybuchuje v záplavě naftových gejzírů, které pomalu dohořívají na hladině a osvětlují příšerné trosky S-33. Kapitán (Bill Paxton) plove mrtvý těsně pod hladinou, stejně jako většina americké posádky a mladému poručíku Tylerovi (Matthew McConaughey) nezbývá nicjiného, než prožít svůj velký sen: velet ponorce. Mostow zde staví základní problém děje: jak může mladíček těsně po akademii velet partě nezkušených námořníků, kteří před ním nemají respekt? A hned si také odpovídá: těžko.
Režisérský um, který Mostowovi stačil na úspěšný Breakdown (1997) nenápadně ztrácí přehled nad vlastním scénářem a nezvládá ukočírovat všechny linky, charaktery a vztahy mezi nimi, které si megalomansky načrtnul. McConaughey se sice typově na velitele ponorky nehodí, ale Tylera hraje tak živě a zodpovědně, že dokáže přesvědčit i největšího skeptika o pravdivosti svého charakteru. Zbytek - až na čestné vyjímky Harveyho Keitela a Billa Paxtona, který si filmu stejnak mnoho neužije - vypadá jako by byl reprezentativním vzorkem amerického sitcomu, kde gorilí tváře alá John Travolta a fešní blonďáčci hrají na srdce divaček, ale nikoliv na struny herectví. V tak rozmanitém šrumci zaniká i bocman Klough v podání Harveyho -Walker- Keitela, který má všeho všudy jeden důležitější dialog, při kterém se charakterově vybarvuje a který je zrušen ještě dřívenežzačne, jakoby se Mostow bál hlubších sond do vztahů kapitána a jeho podřízených.
Další velkou chybou - pro filmové vědce naopak - je vypravěčsky rozdílné tempo. Ve zmiňované první půli jsou použity zkracující finty a střihy, ale v druhé části je film z ničeho nic převeden do reálného času. Trpělivost na straně diváka je tím nejžádanějším, protože musí společně s Tylerem, bocmanem a jejich posádkou vytrpět nekonečné ponořování a vynořování, otáčení ponorky a jednotlivé dialogy. Jediné, co nudu přeruší je napětí, klaustrofobické interiéry a přenádherné pohledy na ponorku plující v nazelenalém šeru.
Stáváme se svědky zajímavého úkazu: nuda a rozvláčnost plodí atmosféru stísněnosti, ticha a nejistoty, dokonce i strachu z toho, co číhá za silnými pláty U-571. Tlak stoupá v hlavách společně s přibývajícími metry a občasné výbuchy - hlubinné miny německé protiponorkové lodě - nervózně lomcují stěnami, do kterých se námořníci dobrovolně uzavřeli. Efekty jsou realistické, díky prostředí, ve kterém se odehrávají i úžasné. Každý výbuch miny prohne pláty ponorky o několik centimetrů a ty se skřípěním zunovu nabydou původního tvaru. Hudba není potřeba - během ponorů zní symfonie pukajících potrubí, skřípajících přepážek a hukotu motorů.
Veteráni, mimojiné i David Balme, anglický námořník, který se v druhé světové válce zůčastnil skutečné operace Enigma, si film pochvalují, jak je realistický a věrný skutečnosti. Možná jim jen udělalo dobře, že se na ně, senilní staříky, obrátil Mostow se žádostí o konzultaci. Tak nebo onak, laik by žádné technologické nesmysly nepoznal; proto na něj dýchá atmosféra pravosti, reality a puntíčkářství, které filmu dodává oprýskanou uvěřeníhodnou patinu.
Ponorka U-571 není odpočinkovým filmem, ale věrně reprodukuje atmosféru ponorkových akcí, starých dieselových motorů a starých ciferníků, námořnického prostředí a možná že někoho donutí ke studiu dobových pramenů, aby se dozvěděl, jak to tehdy vážně bylo. Petersenova Ponorka byla sledovatelnější a pamětníci najdou v U-571 některé přejaté scény, ale to na výsledném dojmu - nudy s trochou napětí - nic nemění.
Ponorka U-571 (U-571, USA 2000)
Hrají: Matthew McConaughey, Bill Paxton, Harvey Keitel, Jon Bon Jovi, David Keith, Thomas Kretchmann Scénář: Jonathan Mostow Hudba: Richard Marvin Režie: Jonathan Mostow 116 minut, titulky V kinech od 19. srpna 2000