Podívejte se při dýmu bramborové natě na smrtihlava
Dým bramborové natě znamená loučení s létem. V žhavém popelu opékáme čerstvě vyhrabané brambory a s tichou nostalgií hledíme k nebi. Když u ohně vydržíme do noci, ledacos se může přihodit. Zář plamenů třeba dokáže z brambořišť vylákat nedávno vylíhlé lišaje smrtihlavy, které světlo přitahuje, a ti, pokud nevletí do ohně, se pak usadí na nejbližších kmenech stromů.
Jsou to velcí noční motýli se štíhlými křídly, z nichž přední modravě šedý pár je mnohem delší než žlutočerně pruhovaný pár zadní. Také tygrovaný zadeček, připomínající obřího sršně, nepůsobí právě povzbudivě. V rozpětí má smrtihlav kolem 12 cm a patří k největším motýlům, které u nás můžeme zastihnout. Váží asi 9 gramů. Ale nejpodivnější na něm je tajuplná kresba na zádové straně hrudi, připomínající realisticky vyvedenou lidskou lebku a spojující tak smrtihlava symbolicky s piráty nebo s hrdlořezy jednotek SS. V dřívějších dobách se objevení smrtihlava spojovalo s blízkostí čehosi zlého, dnes už tomu moc nevěříme, protože o něm víme trochu víc.
Zaprvé že není tak docela náš, protože jeho trvalé sídliště je na jih od Alp a někdy až v severní Africe. K nám přes hory zalétá jen za příznivých klimatických podmínek. Letošní rok mu celkem přál, a tak se u nás v květnu a červnu objevily menší roje těchto vynikajících dálkových letců, což se obvykle projeví v kontrolních světelných lapačích zemědělských škůdců. Samičky nakladly vajíčka, nejčastěji na listy brambor, protože smrtihlav, stejně jako člověk, se po objevení Ameriky dokázal přizpůsobit chutné nové potravní nabídce. Z vajíček se pak vylíhly masité larvy, a to buď šedohnědě stříkané nebo žluté se zelenými proužky. Ty se po čase zakuklily v zemi a za příznivých podmínek, hlavně když bramborové pole nezničí sklizňový kombajn, se z nich v září začínají líhnout mladí smrtihlavové. Kruté je, že v našich podmínkách vesměs nepřečkají zimu, ale tak už to v přírodě chodí.
Přes den dospělí lišajové odpočívají na kůře stromů, kde je dokáže objevit leda tak bystrooká sýkorka, ale večer se probouzejí a létají za potravou, za světlem a také za medem, který milují. Dobývají se proto někdy i do včelích úlů, ale většinou nedopadnou dobře. Když už se nějaký ten smrtihlav vůbec dovnitř dostane, brzy skončí jako exponát mumie obalené včelím voskem. A nic mu nebylo platné, že se před smrtí bránil hlasitým úzkostným pištěním. Včely ctí zákony a lupiče netrpí. Ale pro nás je přesto dým bramborové natě jedním z nejhezčích podzimních zážitků.
