Podaří se zastavit tolstolobiky?
Dva miliony dolarů už spolkla výstavba bariéry, která má chránit přírodu amerických Velkých jezer, a přesto není záruka, že to nakonec nebudou peníze vyhozené oknem. Staré křovácké přísloví říká, že vyřčené slovo a vystřelený šíp už nikdo nevrátí. Platí to i o organismech zavlečených do nových prostředí. Ty už lze také jen velmi obtížně dostat zpátky pod kontrolu. Jasně to dokládá příklad tolstolobiků pestrých hrnoucích se do jezera Michigan.
Ve stojatých vodách kanálu spojujícího Michiganské jezero s řekou Illinois probíhá na první pohled nepostřehnutelná, ale o to zuřivější bitva. Nedaleko městečka Romeoville se horečně buduje mohutná, dosud nikde neviděná obranná linie. Útok může přijít kdykoli. Vetřelci se už přiblížili na vzdálenost necelých čtyřiceti kilometrů. Přírodovědcům při pouhé představě možných následků běhá mráz po zádech. Proti proudu řeky Illinois postupuje k Velkým jezerům tolstolobik pestrý.
Tato ryba pochází z asijských řek a živí se vodními rostlinami. Dorůstá více než metrové délky a hmotnosti přes 30 kilogramů. Američtí rybáři vysadili tolstolobiky do rybníků už v roce 1972, aby je "biologicky" vyčistili od řas. Při záplavách v roce 1994 ryby uprchly do vod Mississippi a vzaly je útokem. Tolstolobici postupují proti proudu a z řeky Illinois mohou plavebním kanálem proniknout do systému Velkých jezer tvořených jezery Hořejším, Huronským, Michiganským, Erijským a Ontarijským. Podle některých zpráv už byl tolstolobik spatřen ve vodách jezera Erie, ale snad šlo jen o planý poplach.
Velká jezera mají s vpádem cizorodých druhů ryb neblahé zkušenosti. Na přelomu 19. a 20. století do nich pronikla nově zbudovanými říčními kanály mihule mořská. Tento rybí parazit přivedl před druhou světovou válkou rybí populace jezer ke kolapsu a uvrhl tamější rybářství do hluboké krize, při níž přišly o práci tisíce lidí existenčně závislých na rybolovu. Mihule už z vod jezer nezmizely, přestože americká a kanadská vláda vynakládají ročně na jejich likvidaci 12 milionů dolarů.
Nikdo si netroufá odhadnout, jak by zasáhl ekosystémy Velkých jezer vpád nenasytných tolstolobiků. Co by se stalo s porosty vodních rostlin? Jak by to poznamenalo osud dalších živočišných druhů? Tváří v tvář mlhavým vyhlídkám je lepší tolstolobiky do Michiganského jezera nepustit. Jenže jak na to?
Vědci sázejí na obdobu elektrických ohradníků, jakými brání farmáři dobytku rozutéci se po krajině. Ryby nemají silná elektrické pole nijak v lásce a kde mohou, tam se jim vyhnou. Zařízení, která přehradí řeku neviditelnou bariérou elektrického pole, se už osvědčila proti úniku ryb ze sádek. Malé elektrické bariéry chrání i potoky ústící do Velkých jezer před mihulí mořskou. Osvědčí se i v obřích rozměrech plavebního kanálu?
Poblíž městečka Romeoville natáhli vojáci napříč dnem padesát metrů širokého kanálu soustavu elektrických vodičů. Ty vytvářejí v úseku 15 metrů stále silnější elektrické pole, jež by mělo ryby odradit od cesty na sever k Velkým jezerům. Výsledky předběžných testů z uzavřených nádrží vyznívají optimisticky. Tolstolobici nemají nejmenší chuť zdolávat bariéru elektrického pole podobné síly. Jenže v praxi může docházet k o poznání složitějším situacím. Zoologové John Dettmers a Richard Sparks se rozhodli prověřit nepropustnost elektrické bariéry v místě předpokládaného náporu tolstolobiků. Vybavili batůžky s vysílačkou 72 kaprů a ty vypustili na jih od elektrické bariéry v plavebním kanálu. Následně sledovali pohyb ryb a čekali, zda některá projde "zakázaným pásmem". Drtivé většině kaprů stačil jen letmý dotyk s elektrickým polem a hned ztratili o cestu na sever zájem. Jeden z kaprů ale obranný elektrický val k velkému údivu vědců přeci jen zdolal. Záhy se ukázalo, že cestu podnikl proti své vůli poté, co ho nepříjemným elektrickým polem protáhly proudy zvířené proplouvající lodí. Nad touto epizodou nelze mávnout rukou, protože denně projede nad elektrickou bariérou až dvacet nákladních člunů. Vědci proto zvýšili intenzitu obranného elektrického pole o polovinu a od té doby už jí neproklouzl ani jediný kapr s vysílačkou.
Zachrání elektrická bariéra Velká jezera před dalším vpádem rybího vetřelce? Nikdo nedá za nepropustnost obranného valu ruku do ohně. Především jikry a potěr mohou proplouvat nad elektrickými vodiči bez zjevné újmy. Navíc není tolstolobik jediný vetřelec, který se do Velkých jezer z povodí Mississippi dere. V patách mu jde asijská ryba amur bílý, ale i další organismy, proti jejichž invazi elektrické pole nechrání. Kanál navíc není jednosměrnou ulicí a i z Velkých jezer se vydávají do okolních řek nezvaní hosté, například již zmíněná mihule mořská nebo hlaváč černoústý zavlečený do Ameriky z Evropy.
Inu, vystřelený šíp, vyřčené slovo a vypuštěného živočicha už nikdo jen tak zpátky nevrátí.
