Patricie Polanská: Politická sezona začíná

A co je dál na nejbližším programu nové politické sezony? Čeká se, že se vládní kabinet ve středu vyjádří ke konfliktu mezi Gruzií a Ruskem. Sice už je vpodstatě dobojováno, a přiznejme, že v tomto případě Česká republika těžko mohla hrát v následném diplomatickém kvapíku výraznější roli.

České ticho, které přerušil jen prezident Václav Klaus, se ale přesto obtížně vysvětluje. Obzvláště při vědomí, jaké vodopády zhrzených výtek vůči politice velmocí a toho, že se nás tehdy nikdo, nebo jen málokdo zastal, se dají čekat při velkém výročí týdne - totiž čtyřiceti let od vpádu vojsk Sovětského svazu a Varšavské smlouvy do Československa.

Také by se měli ministři rozhodnout, jaký další postup zvolí český stát v kauze Diag Human. Zatím má Česko této firmě zaplatit podle rozhodnutí arbitráže něco přes osm miliard korun. Jeden z dlouhé řady aktérů této kauzy, bývalý sociálně demokratický ministr zdravotnictví Josef Kubinyi se k tomu pro Hospodářské noviny mimo jiné vyjádřil takto: "Byly právní analýzy na to, že spor nevyhrajeme, ale jako státní úředník chcete peníze státu hájit do poslední chvíle."

Vzhledem k tomu, že v průběhu let státní úředníci hájili peníze státu, respektive daňových poplatníků tak dokonale, že se odškodnění vyšplhalo z původně požadovaných 500 miliónů na zmíněných více než osm miliard korun, můžeme se zřejmě jen modlit. Pořád tu totiž zbývá k pokoření jeden historický rekord - 10 miliard korun, který Česko muselo za zmaření investice do televize Nova zaplatit společnosti CME.

Jedním z nejdůležitějších bodů podzimní politické sezony ale bezesporu jsou návrhy na úpravu volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo spravedlnosti připravilo šest variant, respektive s různými podvariantami devět.

A to tak, aby splnily zadání z koaliční smlouvy, opět citujme: "Upravíme volební systémtak, aby garantoval vyšší míru proporcionality a garantoval vítězi voleb tzv. volebníprémii v rámci přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu, o jejíž podobě bude vedena diskuse."

Už obě podmínky zmíněné v této větě jdou vlastně proti sobě. Bonus pro vítěze zkrátka znamená, že někdo jiný o hlasy přijde - pokud tedy nechceme zavádět klouzavý počet členů dolní komory.

Problém je, že přestože to vypadá, že z takové nabídky variant si prostě všichni musí vybrat, shoda se bude hledat velmi obtížně. Například vládní křesťanští demokraté zatím dávají najevo, že jim nevyhovuje ani jeden návrh. Sociální demokraté a komunisté mají výhrady právě k onomu bonusu pro vítěze.

Ponechme teď stranou jejich motivace. Pro následující, podle předpovědí velmi bouřlivou debatu a snad i pro lepší fungování politického systému v budoucnu je podstatné, aby se politici nenechali uhranout matematickými modely, ani přepočty výsledků posledních voleb v nových variantách. To by bylo jako s těmi generály, kteří se připravují na minulou válku. Volební systém sice může z malé části ovlivnit chování voličů - a platí to navíc spíš pro většinové varianty - ale nikdy ho nenalinkuje ani nepředpoví výsledek. Jedním z hlavních kamenů úrazu stávající úpravy a tím pádem i viníkem současného patu není volební systém jako takový, ale dramaticky nerovnoměrná velikost volebních krajů.

Nikoli na posledním místě tu zmiňme fakt, že ani v jedné variantě není řešen sudý počet členů dolní komory. Změna na lichý počet by přitom byla zřejmě nejjednodušším řešením situace. A konečně, žádný volební systém - i kdyby ho propočítali všichni politologičtí bozi - nezaručí rozumnou vládu a akceschopnou Sněmovnu, pokud se sami politici nebudou schopní rozumně domluvit.

Tak tedy, vzhůru do horké politické sezony. Vždyť krajské a senátní volby jsou koneckonců už za rohem.