Osudná Libye Hanzelky a Zikmunda
Před 70 lety se legendární cestovatelská dvojice vydala napříč Afrikou. H + Z vyrazili z Československa nejmodernějším autem své doby. Netušili, že už po měsíci budou stát před rozhodnutím, jestli pokračovat. V libyjské Sirtě, rodišti někdejšího vůdce Muammara Kaddáfího, je před smrtí zachránil jen pořádný kus štěstí.
Přesně dva roky po vypuknutí pražského povstání 5. května opustili na lodi Kotoubia Evropu a za tři dny dorazili k africkým břehům marocké Casablancy. Během své cesty do Egypta poznali rozeklanost Maroka. Na jedné straně jižní pohoří Atlas, na druhé straně úrodné roviny severu. To vše propojené výhní saharské pouště.
Z Maroka pokračovali do Alžírska, kde obdivovali modernost hlavního města Alžíru a začali si zvykat na arabský svět. Celá cesta z Maroka, přes Alžírsko až do Tunisu, probíhala bez sebemenších potíží. Důvod byl prostý. Všechny tři země byly součástí francouzského koloniálního systému.
Předzvěst prvních nesnází ale nastala v Libyjské poušti, kde levou zadní pneumatiku Tatry prořízla střepina granátu. V Tripolisu nastal problém s povolením ke vstupu na další území cestou na východ. Britská vojenská správa inženýrům Hanzelkovi a Zikmundovi odmítla vydat víza do Kyrenaiky, a to i přes to, že měli tranzitní víza pro Libyi z generálního konzulátu Velké Británie v Alžíru. Nakonec zabral argument o nadřazenosti britských civilních úřadů nad vojenskými. Od nich povolení měli.
Nic jim tedy nebránilo pokračovat. Dne 28. května 1947 vyjeli z Tripolisu a zamířili do Sirty. Málem však skončili v mírné zatáčce, když se snažili brzdit. Jak hydraulické brzdy, tak i ruční brzda nefungovaly. V posledním okamžiku Jiří Hanzelka, který právě seděl za volantem Tatry, strhnul řízení proti betonovému pilíři. Měli štěstí v neštěstí. O kousek dál, za zatáčkou, stála železná závora přímo ve výšce očí. Při nárazu do ní mohly být důsledky nehody tragické.
Po bližší prohlídce auta zjistili, že brzdy byly poškozeny záměrně. Někdo prořízl brzdové trubičky. Přední kapota, reflektory, nárazník, řízení, celý mechanismus předku vozu byl těžce poškozen. Tatra 87 představovala vrchol aerodynamiky a nejmodernější automobil vůbec. Teď se ale stala nepojízdnou. Z Prahy došel telegram, že vůz se nemá opravovat, ale zaslat zpět. V alexandrijském přístavu se naštěstí nacházely tři neproclené Tatry 87. Na jedné z nich mohli pokračovat dál.
Oba inženýři si odnesli jen povrchová řezná zranění, do kterých se však dostala infekce a způsobila jim nepříjemný, velice bolestivý zánět žil. Znamenalo to stopku na dva měsíce, takže tříměsíční víza pro Egypt přestala platit. Díky československému velvyslanectví v Káhiře je ale dostali znovu a 28. července 1947 nákladním vozem Fiat 34 vyrazili z Tripolisu do Bengází a následně do Egypta. Čekalo na ně přes 1000 kilometrů.