Orel mořský

20. listopad 2001

Vědecké zařazení Dravci

Orel mořský je náš největší druh orla a dosahuje v rozpětí svých mohutných křídel až 2,5 m. V 19. století u nás relativně běžně hnízdil, pak téměř na sto let úplně zmizel. Až v roce 1984 se objevilo první obsazené hnízdo na jižní Moravě a současně i v jižních Čechách. Od té doby populace orlů mořských u nás postupně narůstala a dnes můžeme odhadnout, že na území našeho státu hnízdí více než dvacet párů tohoto skutečně impozantního dravce.

Orel mořský je nápadný i běžnému pozorovateli, který navštíví například jihočeskou rybniční pánev nebo velká jezera na jižní Moravě. Především v zimě se tam orli sdružují do četných skupin, jež mohou čítat až třeba deset exemplářů. Tyto skupiny jsou potom soustředěny k nezamrzajícím místům, kde se dá očekávat, že vyplave ze dna jezera nebo ze dna rybníka nějaká mrtvá ryba.

Orel mořský je velice vázán na vodu, a není proto překvapující, že jeho hlavní potravou jsou právě ryby. Dovede lovit ryby 15–20 cm velké, které představují nejčastější velikost lovených ryb, ale dovede ulovit třeba i osmikilovou štiku a bylo změřeno, že je schopen v letu přenést rybu vážící až šest kilogramů. To je poměrně velká kořist, a i když je orel mořský robustní pták, dá mu pořádnou práci takový kus kořisti přenést na větší vzdálenost.

Tento hlasový projev je možno slýchat na hnízdištích už od začátku ledna, kdy tento druh orla začíná snášet vajíčka. Hnízdí na vysokých stromech, ne příliš daleko od vody, ale známe z naší republiky i hnízda, která jsou vzdálena několik kilometrů od vodního biotopu.

orel mořský|foto:Fotobanka Profimedia

Orel mořský, nebo vůbec orel jako takový, symbolizuje pro člověka určitou hrdost, vznešenost, sílu. Není proto překvapující, že orel se stal heraldickým zvířetem a je často zobrazován do různých erbů, na vlajkách a podobně. Samozřejmě v některých zemích, třeba ve Spojených státech amerických, příbuzný našeho orla mořského, orel bělohlavý, je symbolem tohoto státu a je to vlastně národní pták Ameriky.

Významný je orel, v tomto případě i orel mořský, z hlediska ochrany přírody. Jedná se totiž o řídký, vzácný druh ptáka a stal se jakýmsi vlajkovým druhem pro úsilí celosvětové ochrany přírody o nenarušené krajiny.

Základní údaje

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je jedním z našich největších ptáků a vůbec největším dravcem. V letu je pro něj charakteristický klínovitě ukončený ocas (u dospělých jedinců čistě bílý) a stejnoměrně široká křídla s prstovitě roztaženými letkami na koncích. Vyskytuje se v rybničnatých oblastech. Často dlouho sedává na stromech nebo na zemi. Loví ryby, ale také savce a ptáky, nepohrdne ani mršinami. Do hnízda umístěného vysoko v korunách stromů snáší samice již v únoru 1 až 2 vejce. V sezení střídá samec samici jen na dobu, kdy si samice obstarává potravu. Mláďata krmí nejprve jen samice - trhá jim potravu přinesenou samcem - a až později předkládá mláďatům potravu i samec. Stálý. Kriticky ohrožený, podle zákona zvláště chráněný dravec.

Jak vznikaly nahrávky

Na tohoto mohutného dravce mám řadu vzpomínek z hnízdišť v rezervaci Serrahn v Německu. Měl jsem příležitost sledovat po dvanáct let dění na několika orlích hnízdech. Staré, skoro dva metry vysoké hnízdo bylo umístěno v rozsoše mohutné borovice ve výšce dvanáct metrů. V základech této mohutné letité stavby hnízdila rodina vrabců polních mezi silnými ulámanými větvemi. V té době na hnízdě každodenně obhajovala orlice jedno snesené vejce proti dotěrným krkavcům. Pár krkavců za neustálého křiku napadal samici například tak, že jeden krkavec se přikradl zezadu a tahal orla za brka v ocase, jako by ho chtěl z hnízda stáhnout, zatímco druhý křičel a poskakoval před samicí. Orlice se bránila zlobným křikem nebo zamávala mohutnými křídly a tím smetla krkavce z hnízda. Několik dní nato jsem našel pod hnízdem skořápky zničeného vejce, které jsem odevzdal jako doklad vedoucímu správy rezervace. Tím byly skončeny možnosti nahrávání a nezbylo než se soustředit na další hnízdo vzdálené o více než 5 km dále.