O Roš hašana se máme navrátit k podstatě všeho, židovský Humpolec a zmizelá dominanta Vinohrad

5. září 2021

Co znamená zvuk šofaru? Vydáme se za pozoruhodnou historií židovského Humpolce. A kde v Česku stávala jedna z největších synagog na světě?

Sidon: Šofar má člověka vzbudit z jeho běžného stavu

Možná vám přijde, že slavit nový rok v září je trochu předčasné. Židé ale právě teď svůj nový rok slaví. Připomínají si tím také 5782 let od stvoření světa. Terezie Jirásková se na význam těchto dnů ptala vrchního zemského rabína Karola Efraima Sidona.

„Roš hašana je začátek 10 dnů pokání,“ říká Sidon a pokračuje: „Začíná dvěma dny Nového roku a vrcholí svátkem Jom kipur, Dnem smíření. Všechny ty dny má člověk přemýšlet nad tím, jak prožil minulý rok, a dokonce i svůj předchozí život, a jak s tím vědomím může předstoupit před lidi a před svého Stvořitele.“

Svátek Roš hašana je vnímán jako nový začátek, jako den soudu a současně den stvoření: „Svátek nám předestírá, ano, je tady stvoření, ale je tady také soud. Celé stvoření má nějaký smysl a člověk se ptá, jak plní během svého života svou lidskou úlohu,“ vysvětluje Sidon.

Během Roš hašana každé lidské tvoření předstupuje před Hospodina, a ten u každé lidské bytosti váží její hříchy a zásluhy. „Hlavní povinností, kterou během svátku jako Židé máme, je slyšet troubení šofaru. Šofar má člověka vzbudit z jeho běžného stavu, probudit lidské srdce, otřást jím a postavit člověka do stavu, kdy si uvědomí závažnost toho, že v tu chvíli by se měl vrátit k podstatě všeho, a to je Pán Bůh,“ uzavírá Karol Efraim Sidon.

Co nabízí „židovský“ Humpolec?

Židovské hřbitovy mívají zvláštní atmosféru – díky porůznu postaveným křivolakým náhrobkům s tajemnými hebrejskými písmeny. Platí to i o hřbitově v Humpolci, na němž je dohromady 770 náhrobních kamenů. Kateřina Havránková hřbitov i tamní synagogu navštívila s historikem Vladimírem Staňkem, který se v Humpolci roky věnuje pátrání po potomcích zdejších židovských obyvatel.

„Humpolecká synagoga je výjimečná především svými malbami, které byly znovuobjeveny teprve nedávno. Interiéry jsou barokní, koncem 19. století byla synagoga přestavěna v novogotickém duchu,“ říká Vladimír Staněk a pokračuje: „Synagoga dnes funguje jako husitský kostel. Představitelé církve se v posledních letech snaží vracet některé prvky s co největším respektem.“

„Židovské město tu z počátku tvořilo takový jako prstenec, kam byla v letech 1760–1762 vestavěna synagoga. Bohužel od 60. let 20. století byla centrální část židovského města vybourána a na přelomu 80. a 90. let tu byly postaveny řadovky. Každopádně ten základní prstenec je dochován,“ líčí pohnutý osud Staněk.

Další významnou židovskou památkou Humpolce je právě hřbitov. „Nejstarší dochovaný náhrobní kámen je ve tvaru desek Desatera z roku 1719. Jsou zde pochováni manželé, Mair je prapředkem Franze Kafky. Také byl představitelem obce a zakoupil toto místo na zřízení hřbitova,“ dodává Vladimír Staněk.

Vinohradská synagoga bývala jednou z největších na světě

Která sakrální stavba byla kdysi dominantou pražských Vinohrad? Nebyl to kostel Nejsvětějšího srdce, ani svaté Ludmily, ale obrovská synagoga v Sázavské ulici. Vinohrady byly také nejžidovštější částí Prahy a vlastně celých českých zemí. Po této synagoze ale dnes zbyla už jen pamětní deska. Zítra uplyne přesně 125 let od první bohoslužby, která se zde konala. Pokračuje Leo Pavlát.

„Monumentální vinohradská synagoga dle návrhu předního architekta synagogálních staveb Wilhelma Stiassneho stávala více než půlstoletí na místě dnešní základní školy v Sázavské ulici v Praze 2. Zasvěcena v září 1896, poškozena při bombardování v únoru 1945 a vyhozena do povětří v červnu 1951 symbolizovala židovský osud dvou staletí,“ říká Pavlát.

Pražské Vinohrady se od sklonku 19. století staly postupně vyhledávaným bydlištěm do společnosti plně začleněných židovských Pražanů z vyšších středních vrstev. „Právě jim sloužila zde vystavěná synagoga s dominantními dvěma vysokými věžemi a postranními budovami, které sloužily jako rabínský dům, kanceláře obce a škola. Více než 2000 sedadel synagogy odpovídalo velikosti vinohradské židovské populace. Za první republiky k ní patřilo téměř 6000 osob, což z ní činilo u nás vůbec největší židovskou obec,“ pokračuje Pavlát.

Při náletu na sklonku války hlavní loď vinohradské synagogy vyhořela, ale vedlejší budovy zůstaly nedotčeny. „Poválečné úvahy o možné opravě či přestavbě celého komplexu pak ukončil komunistický převrat. Odstřel obou synagogálních věží se dokonce i s fotografií stal návodným příkladem v příručce pro střelmistry, a jediné, co se dodnes z někdejší dominantní vinohradské stavby zachovalo, je jedna dlaždice z původní chrámové podlahy,“ uzavírá Pavlát.

Magazínem o židovském životě provází Tomáš Töpfer.

autor: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání
Spustit audio