O NEÚSPĚŠNÉM PORODU V PRAŽSKÉ ZOO
Dnes proběhl v pražské zoo dlouho očekávaný porod v pavilonu goril. Březí samici Kambě držely palce desetitisíce lidí. Průběh březosti a naši péči o ni měla možnost veřejnost sledovat dokonce v přímém přenosu na internetu.
Porod se bohužel nezdařil. Mládě se zaseklo v rodidlech a Kamba ho přes velké úsilí nedokázala sama vytlačit ven. Navíc došlo zhruba v polovině porodu k vytlačení pupeční šňůry, kterou Kamba v zápětí přetrhla. Tím přerušila mláděti přívod kyslíku a po zbytek času rodila mládě mrtvé. A nebýt zásahu připraveného lékařského týmu, dopadl by porod s největší pravděpodobností tragicky i pro Kambu.
Vedle velkého smutku, který v zoo prožíváme, je třeba na celé události zdůraznit několik důležitých skutečností. Předně nezdařený porod neznamená něčí chybu. Březost probíhala až do posledního dne bez problémů, Kamba ji absolvovala zcela zdravá a v dobré kondici. Komplikace přinesl až porod sám a nebylo možné jim předejít. Žádná předporodní vyšetření, tak jak je známe z lidské praxe, nepřicházejí totiž u goril v úvahu. Znamenalo by to zdravé březí zvíře uspat a vystavit nepřiměřeným zdravotním rizikům matku i plod. Anestezie totiž vždy riziko obnáší. A je možné k ní přistupovat nikoli z preventivních, ale jen z vážných důvodů, kdy je březost zjevně v nepořádku. Stejně nesmyslná by byla snaha Kambu na porod oddělovat od skupiny či zachraňovat mládě v okamžiku přetržení pupeční šňůry. Přineslo by to více škody než užitku.
Za druhé je nejen z březosti a porodu Kamby zjevné, že pražská zoo se snaží jít cestou zachování přirozeného průběhu života a chování svých zvířat. Chov goril je u nás nekontaktní, nepodporujeme fixaci zvířat na lidi, chceme, aby i v prostředí zoo zůstala sama sebou. Tomu odpovídá i náš přístup k odchovům. Přirozený odchov bez zásahu lidské ruky je tou nejcennější výbavou do života pro každé divoké zvíře. U Moji nám tento záměr vyšel stoprocentně. Kambě chyběl poslední malý krůček. I to, že své mládě v sobě poprvé v životě donosila plně vyvinuté, je však pro ni úspěch a dává reálnou naději, že by to příště vyjít mohlo.
A za třetí je třeba zdůraznit, že vše kolem Kamby bylo v posledních klíčových dnech a týdnech veřejné. Zoo před veřejností nic neskrývala ani nearanžovala a ukázala narození zvířecího mláděte v přímém přenosu jako proces jedinečný, nikoli však prostý rizik. Věřím, že pohled na nezdařený porod nepřinese veřejnosti šok, ale naopak poznání. Minimálně o tom, že zoo není výstava plyšáků nebo dětský film, kde vše musí dopadnout dobře. Že i život zvířat v zoo má svou přirozeně odvrácenou tvář, ať už se lidé kolem nich snaží sebevíc.
Petr Fejk, ředitel Zoo Praha, 11. 4. 2007
