Naruto: Slavná manga vychází česky
Ačkoliv jde o mladého drzouna, dokázal v popularitě překonat všechny Mirky Dušíny dohromady. Dobrodružství Naruta Uzumakiho se z japonské domoviny vyvezla do světa a nedávno se jeho komiksová podoba usídlila také na českém trhu.
Japonsko je zemí tradic a specifických způsobů chování, přičemž se tyto návyky otiskují do všech možných sfér lidské činnosti - vydávání komiksů nevyjímaje. Když máte kupříkladu zájem o nějaký titul z Ameriky, jednoduše se po něm poptáte, a pakliže jste ochotni akceptovat cenu, práva jsou většinou vaše. Pokud byste ale rádi mangu, musíte nejdříve Japonce poznat, dopisovat si s nimi, vzájemně se navštívit a předat si dary, než se začne mluvit o byznysu. I z toho důvodu je komunikace složitou operací. Po letech navazování přátelských kontaktů s nakladateli, kteří mají pod patronací nejslavnější manga tituly, se ale podařilo tuzemskému vydavatelství Crew ukořistit prvních pár kousků. Vedle drsné gangsterky Crying Freeman a chytře vystavěné detektivky Death Note došlo i na Naruta.
Naruto Uzumaki je mladík, který by se chtěl stát největším bojovníkem, co kdy žil. Rád by se honosil titulem „hokage“, ale zatím mu jde namísto bojových umění spíš provokovat učitele a spolužáky. Jenže právě Naruto v sobě má zapečetěného démona obrovské síly. Což může znamenat dvě věci. Buď se drzoun k vysněnému cíli skutečně někdy propracuje, nebo hrozí zkáza celému světu. Cesta to bude v každém případě dlouhá.
Zřejmě ještě delší, než si autor Masaši Kišimoto původně představoval. Jelikož se z Naruta stal fenomén, který sledují (nejen) teenageři po celém světě, série se ani po 55 dílech neuzavřela. Příběhy střapatého blonďáka se navíc rozšířily do dalších řad a médií. Existují celovečerní filmy, animované seriály, videohry a spousta dalšího materiálu, který prohlubuje pseudohistorický svět plný intrik a složitých mocenských struktur.
Již na první knize je přitom zjevné, čím Naruto fascinuje mladé čtenáře. S ústředním outsiderem, jenž se vzpírá autoritám a hodlá překonat sám sebe, se dá snadno identifikovat. Když se puberťák učí rozličné magické techniky a způsoby boje, naskakují na pomyslném žebříčku další plusové body. Klukům vyhovuje, když se rozmáchlá mytologie odlišuje od všeho, co doposud znali, jelikož se tím odkloňují od našeho „nudného“ světa. Školou povinní se v nových podnětech časem vyznají, ale rodiče tomu rozumět nebudou. A jelikož v Narutovi zastupuje významnou pozici i humor s místy lascivním obsahem, formulka na úspěch se zdá být kompletní.
Dalo by se najít několik dalších (nekonečných) sérií, které svůj příběh staví na totožných základech a s totožnými kvalitami zpracování, Naruto má ale díky početnému fandomu největší potenciál na úspěch. Českému vydání se navíc věnuje enormní péče. Zvukové efekty se kupříkladu kompletně počešťují, což muselo dát pekelnou práci. Citoslovce a výkřiky velice často zasahují přímo do obrázků nebo je z různých stran obtékají, takže je bylo potřeba komplikovaně překreslovat a dokreslovat. Výsledek každopádně působí zcela přirozeně. Díky tomu, že zvuky na sebe nestrhávají pozornost, fungují přesně jako znaky u japonského originálu. SFX předávají informaci, ale nejsou hlavním objektem.
Trochu proto zamrzí, že náplň hlavní je hned několikrát špatně oříznuta. Kousky kreseb Masaši Kišimota chybí i v místech, kde figurují i bubliny s textem. Dá se však předpokládat, že jde pouze o porodní bolesti prvního dílu, u něhož se musí teprve vše ochmatat a ozkoušet. Stejné to bude pravděpodobně i s překladem, který obsahuje místy až příliš vulgární jazyk. Dojem z příjemného komiksového počtení to ale naštěstí výrazněji nezkazí. Když se tedy do příště vychytá pár masařek a zjemní se překlad, bude mít Naruto početnou čtenářskou skupinu i mimo cílovou skupinu. Nebo by si ji minimálně zasloužil.
Naruto 01: Naruto Uzumaki, scénář a kresba Masaši Kišimoto, překlad Jan Adamčák, nakladatelství Crew, 2011, 192 s.