Poutní místo Mariazell

14. říjen 2008

Mariazell je jedním z nejznámějších poutních míst v Evropě. Takové středovropské Lurdy, dalo by se říci. Tohle malé městečko se schovává uprostřed rakouských Alp na hranicích Štýrska a Dolních Rakous, a ročně sem přijede přes milion návštěvníků. Podstatná část je z bývalých komunistických zemí - Polska, Maďarska a České republiky. Katolíci podél Dunaje věří, že mariazellská Panna Maria kdysi Evropu ochránila i před vpádem Turků.

Sám jsem do Mariazell přijel autem a cítil jsem, že jsem se o něco ochudil. Ať se k městu blížíte z kterékoli světové strany, vždycky vás budou ke konci cesty provázet skupinky pěších poutníků nebo celá procesí. Právě nohy tu jsou nejtypičtějším dopravním prostředkem a poutnické trasy sem vedou ze všech koutů Rakouska.

Zajímavé je, že se Mariazell nemůže pochlubit dlouhým seznamem zázraků, které se tu staly. Za zmínku tak stojí hlavně zázrak první, který dal celému místu i jméno. Sestra Serafine z místního benediktinského kláštera, kterou potkávám u vchodu do baziliky, zná tuhle historii nazpaměť.

"Opat jednoho benediktinského kláštera poslal v roce 1157 do mariazellské oblasti mnicha, misionáře. Jmenoval se Magnus. Když už byl skoro u cíle, zastoupilo mu cestu obrovské skalisko. Měl s sebou dřevěnou sošku Panny Marie. Prosil ji o pomoc - skála se rozevřela a on prošel. Pak se tu usadil a postavil si malé obydlí - celu. Sošku dal dovnitř, a tak vznikla Maria v cele. Tedy Mariazell."

Milostná soška Panny Marie z lipového dřeva je od té doby centrem Mariazell. Kolem ní postupně vznikla románská kaple, gotický kostel a nakonec barokní bazilika. Soška je maličká, přesto nese titul Velká matka Rakouska. Rakouští poutníci pro ni neváhají pěšky urazit stovky kilometrů. Manželé Theo a Heidi přišli ze Štýrského Hradce. Theovi táhne na sedmdesát, to mu ale vůbec nevadí.

"Je to asi 150 kilometrů, ušli jsme je za tři dny. Jezdíme sem každý rok vždycky ve stejnou dobu. Po cestě spíme ve zvláštních penzionech pro pěší poutníky. Je to už taková potřeba jít jednou za rok za Pannou Marií, sebrat se a vyrazit pěšky do Mariazell. Je to výjimečné poutní místo, putovat sem je v Rakousku tradice."

Unavený poutník najde v Mariazell i jiné než čistě duchovní osvěžení. Léčivá voda ze studánky v jedné ze zdejších kaplí je prý dobrá na oči a bylinkový likér - místní specialita - postaví na nohy i člověka, který si do Mariazell přišel pro poslední pomazání.

V tento moment lituji podruhé, že jsem do Mariazell nepřišel po svých, a zvažuji, jestli bych rakouskému policistovi vysvětlil, že sice řídím opilý, zato ale opilý mariánským likérem, což v katolickém Rakousku přece není tak hrozné.

Když nechávám Mariazell za zády, zvony z baziliky zvou na jednu z mnoha mší, které se tu denně slouží. Z hor fouká studený vítr, nahoře na kopcích je vidět první sníh, ale pod modrým nebem jsou údolí pořád zarostlá sytě zelenou trávou - tady se Panně Marii zalíbilo. A nejenom jí.

autor: vob
Spustit audio