Sportovní duch a duchovní dimenze soupeření

25. únor 2018

Zimní olympijské hry končí. Tentokrát se konaly, obrazně řečeno, přímo v oku uragánu. Ve světě bychom totiž asi nenašli žhavější hranici, než je demilitarizovaná zóna mezi severem a jihem Korejského poloostrova. Nejen na toto téma debatovali hosté Vertikály, teolog Zdeněk A. Emminger a historik Fratišek Kolář.

Jak koresponduje tradiční mírová mise olympismu s realitou hrozícího jaderného konfliktu? Zdeněk A. Emminger, teolog a nadšený sportovec tuto skutečnost reflektuje následujícími slovy: „Lidé si myslí, že mír je doba, kdy se zrovna neválčí. To je pravda, ale vezměte si, že jsou země, kde se neválčí, ale kde je tak špatný ekonomický potenciál a tak špatná politická vláda, že ty země ani nepodporují sport.“

„Jsem přesvědčený, že sport sám o sobě je pro naprostou většinu jeho provozovatelů obrovskou radostí a že jej dělají se zájmem a pro zábavu, pro zdraví, pro všechny ty další atributy, které jsou se sportováním spjaty. Nicméně olympijské hry, to už je záležitost trošku jiná. A ty byly od samotného počátku záležitostí politického soupeření,“ konstatuje František Kolář, historik sportu a pedagog Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Debata se dotkla také tradiční otázky spojené s komercí a profesionalizací ve sportu nebo s problematikou dopingu. Kde se skrývá sportovní duch? Existoval vůbec někdy v původní, čisté podobě? A dá se sportovní či olympijský duch spojovat s duchovními systémy naší západní civilizace?

autor: Tomáš Šponar
Spustit audio