Velikonoce v naší kultuře
Velikonoce v naší kultuře vlastně začínají s našimi kulturními, náboženskými i politickými dějinami, protože k nám přicházejí misionáři. Těmi prvními byli pravděpodobně Iroskoté. Ti nám předali Velikonoce tak, jak je známe my v podobě latinské církve.
Naproti tomu si jaksi nemůžeme odpustit říci, že Velikonoce k nám přišly také díky našim věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi. Staly se srozumitelnějšími, staly se našimi nádhernými jarními svátky. Ale tak, jako jsme se zmínili včera, i naše Velikonoce mají svou předkřesťanskou prehistorii. A to jsou naše pomlázky, to jsou naše vajíčka, tam může ještě přibýt velikonoční zajíc. U mazance bych měl pochybnosti. Mazanec nám vlastně připomíná izraelské Velikonoce – právě ono pečení prvního chleba z nové sklizně.
Velikonoce, které křesťané slaví, jsou vlastně tvořeny tzv. velikonočním třídenním. Tím nejstarším slavením Velikonoc je pro křesťany slavení smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je to onen velký hymnus biskupa Melitona ze Sard, který sám pravděpodobně židokřesťan, vlastně přetlumočí židovské slavení Velikonoc do křesťanského prostředí. Naše Velikonoce, to je Zelený čtvrtek, kdy si připomínáme právě onu velikonoční večeři, Velký pátek, kdy jsme svědky smrti Ježíše Krista na kříži a pak je to ona Bílá sobota, při které církev bdí a modlí se, čte z Bible.
Protože i izraelské Velikonoce i křesťanské Velikonoce mají vlastně čtyři základní rozměry. Ten první, to jsou Velikonoce, kdy i my spolu s Izraelity si připomínáme onu Velikonoční noc a odchod z Egypta přes Rákosové či Rudé moře.
Současně ale také vždy, protože původně Izraelité Velikonocemi začínali Nový rok, jsou Velikonoce dnem, kdy se vlastně zamýšlíme nad stvořením světa a člověka. Ptáme se také na původ dobra a zla.
Velikonoce ale byly svátky, kdy Izraelité očekávali příchod Mesiáše. Když čteme velmi pozorně Ježíšův příběh v evangeliích, pak jsme svědky toho, že i jeho nejbližší se ho ptají, zda půjde slavit Velikonoce do Jeruzaléma. Na první pohled by se čtenáři zdálo, že se ho ptají, zda půjde na pouť. Ale v této otázce je už vlastně obsaženo: „Opravdu přijdeš?“ „Jsi Ty ten Mesiáš, kterého máme očekávat o Velikonocích?“ Kristus to také splní. Víme, že poslední Velikonoce přijíždí do Jeruzaléma na oslu, tak jako izraelští králové, protože tak proběhla i první korunovace krále Davida v době, kdy ještě Izraelité nechovali koně. Proto byl tedy osel zvířetem, které se používalo ke korunovaci. Čili tak Kristus vlastně manifestoval svým současníkům, kdo je.
Čtvrtý rozměr Velikonoc, to je onen rozměr, kdy si připomínáme, že Kristus přijde na konci času jako onen Mesiáš, vítězný Mesiáš, Vykupitel celého světa ve své slávě.
