Micheáš
Jméno proroka, hebrejsky "Míka", je otázkou "Kdo je jako (Bůh, Hospodin)?", na kterou zná Starý zákon pouze jedinou odpověď: nikdo. Bůh je jediný a jedinečný, jak říká základní vyznání židovské víry Šema Jisrael v knize Deuteronomium 6, 4. Jméno proroka je tak zřejmě zároveň jeho vyznáním o Hospodinově jedinečnosti. Prorok působil ve velmi neklidné době někdy v letech 740 - 700 př. n. l. v jižním Judsku.
Byl současník proroka Izajáše a Ozeáše. Další podrobnosti o jeho osobě a životě jsou neznámé, z knihy vysvítá pouze jeho teologický profil. Micheáš je zastánce Boží jedinečnosti.
Obsah knihy, rozdělený do sedmi kapitol, tvoří prorocké výroky ohlašující Boží soud a kritizující stávající náboženské poměry. Ty spočívají v magickém a mechanickém pojetí kultu a sociální nespravedlnosti. Adresáty prorokových výroků jsou Samaří a Jeruzalém, dvě hlavní města rozděleného království. Ohlašování soudu se střídá s nadějí na příchod nového mesiášského věku, kdy skončí všechny boje a utrpení (kap. 5). Na tento text pak navazují v Novém zákoně evangelista Matouš, který knihu Micheáš cituje šestkrát. Známým výrokem, který se objevuje i v knize proroka Izajáše (2, 2-4), je „I překují své meče na radlice“ (Mi 4, 3).