Jonáš
Jméno proroka se vykládá jako „Holubice“. Oproti ostatním malým prorokům, kdy obsah tvoří různé prorocké výroky, je kniha Jonáš narativním textem. Z literárního hlediska se jedná o zvěstnou novelu, která na pozadí historických reálií předává teologicky reflektovanou zvěst o Bohu, jehož milosrdenství překračuje představy tehdejších lidí.
Obsahem příběhu, rozděleného do čtyř kapitol, je povolání proroka Jonáše, který má na Boží pokyn zvěstovat soud hlavnímu městu Asyrské říše Ninive. Jonáš ale před Hospodinovým povoláním utíká. Před Hospodinem ale utéct nemůže (pohlcení velkou rybou, sestup až ke "kořenům hor" = podsvětí, kde se Jonáš modlí) a nakonec poslechne Hospodinova pokynu a v Ninive zvěstuje Boží soud. Ten však nenastane. Obyvatelé Ninive činí překvapivě pokání (lidé i zvířata!) a Hospodin se nad Ninive smiluje. Toto ale vyvolá hněv Jonáše, který nyní vypadá jako falešný prorok (zvěstoval Boží soud, který nenastal). A jako jediná kniha Starého zákona končí text knihy Boží otázkou vůči Jonášovi, proč by se Hospodin neměl slitovat nad někým, kdo činí pokání.
Zvěstný záměr této novely je velmi hluboký a pro celkový obraz Boha ve Starém zákoně naprosto zásadní. Spočívá ve zvěsti, že Hospodin se slituje i nad těmi nejhoršími (Asyřané byli ve starověku známí svou krutostí), které si člověk vůbec může představit, když tito činí opravdové pokání. Žádný člověk tedy není z dosahu Boží milosti předem vyňat kvůli svému původu, národnosti, rase, náboženské příslušnosti apod. Spekulovat, zda je možné přežít v břiše nějaké ryby tři dny a dostat se živý ven, bylo a je lákavé, ale je to zároveň naprosté minutí se s intencí textu. Ten chce primárně hovořit o milosrdném Bohu, a to natolik milosrdném, že to zbožné a spravedlivé přivádí k hněvu.
Tomuto zvěstnému záměru odpovídá i dnešní užívání této knihy během židovských bohoslužeb při slavení svátku Jom kippur, dne smíření.