Ozeáš
Kniha proroka Ozeáše je první z tzv. malých proroků, tedy dvanácti spisů nesoucích jména různých postav izraelských proroků, které však byly nejpozději od 2. stol. př. n. l. brány jako jeden celek. V našich Biblích tvoří dvanáct malých proroků závěr Starého zákona.
Moderní zkoumání se přiklání k názoru, že jména proroků jsou spíše než autorskými podpisy literárními nadpisy. Dost často se jedná o jména "mluvící", která vyjadřují jádro prorokovy zvěsti. To se předávalo pravděpodobně ústně při bohoslužbách a až později bylo písemně zachyceno. Moderní bádání proto předpokládá, že doba, kdy daný prorok působil, a doba sepsání knihy, jsou odlišné.
Jméno Ozeáš, hebrejsky Hóšea, se obvykle překládá jako "Vysvoboditel" nebo "Hospodin vysvobodil". Tato věta zároveň vyjadřuje obsah prorokovy zvěsti. Hospodin svůj lid stále vysvobozuje. I když je lid nevěrný, Bůh mu zůstává věrný.
Prorok Ozeáš působil v 8. stol. př. n. l. v severním izraelském království, patrně jako současník proroka Ámose. Kniha jeho výroků a vyprávění o něm má celkem 14 kapitol. V prvních třech je kritizována nevěrnost Izraele. Prorok je Bohem vyzván k tomu, aby si vzal za ženu sakrální prostitutku kenaanského boha plodnosti Baala. Děti, které s ní má, nazve Lórucháma (Neomilostněná) a Lóami (Nejste můj lid). Tímto symbolickým jednáním a symbolickými jmény je vyjádřen Boží soud nad nevěrným lidem. Smlouva mezi Bohem a jeho lidem je připodobněna smlouvě mezi manželi. Kapitoly 4 až 11 a 12 až 14 tvoří různé výroky o soudu nad nevěrným lidem a nové naději, která spočívá v Boží věrnosti. Kniha obsahuje i známé úsloví o těch, kde seli vítr a sklidili bouři (Oz 8, 7).