Ezechiel

Ezechiel byl kněz, který zažil strastiplné a smutné období zajetí babylónského. Je odveden již při první deportaci r. 597 př. n. l. a již v Babylónii prožívá židovskou národní katastrofu, pád Jeruzaléma a zničení chrámu roku 587/6 př. n. l.

Ezechielovo proroctví (plné zvláštních vizí, obrazů, slova o soudu nad Jeruzalémem) tedy musíme vnímat v kontextu této pro židovský národ katastrofální události. Zaslíbená země darovaná Hospodinem je dobyta, vyvolené město Jeruzalém je zničeno, Hospodinův chrám je zničen. Z pohledu tehdejších náboženských představ to vypadalo, že Hospodin je poražen babylónským Mardukem. Těžko si mohl zbožný Izraelita představit něco horšího. A to této situace promlouvá Ezechiel svými vizemi.

Počátkem jeho prorocké činnosti je zjevení slávy Hospodinovy, popsané v první kapitole. Hned v úvodu tedy Ezechiel neguje lidové náboženské představy tak, že ukazuje, že Hospodin je stále přítomný jako Pán. Následují výroky o zkáze Jeruzaléma a Judska, slova soudu nad okolními národy, Amónem, Moábem, Edómem, Pelištejci, Týrem a Egyptem, zaslíbení nové smlouvy, konečný zápas s apokalyptickým nepřítelem zvaným Góg a Magóg, po kterém následuje vidění nového Jeruzaléma a nového chrámu. Ezechielovo proroctví je tedy projevem velké víry a naděje v Hospodina v okamžiku, kdy se zdá, že už žádné naděje není, kdy chrám leží v rozvalinách a elita národa je deportována do Babylónie. Ezechiel zvěstuje svým současníkům, že Hospodin není vázán ani na chrám, ani na hranice země, a že ti, kteří jsou momentálně mocní, budou jednou postaveni před jeho soud.

Kniha Ezechiel hrála v pozdějších staletích významnou roli v židovské mystice, kabale. Pozornost přitahovalo obzvláště vidění Hospodinovy slávy. Podle překladatele Vulgáty Hieronyma (+420) směli Židé číst kap. 1 - 3 a 40 - 48 až od věku třiceti let. I v moderní době podněcovaly Ezechielovy vize různé až fantastické spekulace, viz např. snaha moderních záhadologů vidět v textu zprávu o setkání s mimozemšťany.