Genesis (1. kniha Mojžíšova)

Kapitoly 1 až 11 vypráví o stvoření světa, prvních lidí Adama a Evy a jejich vyhnání ze zahrady Eden, o první vraždě (Kain a Abel), o Noemovi a potopě světa, o stavbě babylónské věže a zmatení jazyků. Tato část knihy Genesis se souhrnně nazývá předvěk.

Druhá část knihy, kap. 12 až 50, popisuje příběhy tzv. praotců, Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa. Příběh o Josefovi v Egyptě je jedna souvislá novela zahrnující kapitoly 37 až 50.

Obě části Genese mají své zvěstné, teologické důrazy. V první části je to svědectví o svrchovaném Bohu stvořiteli a světu jako dobrém stvoření. Je to přitakání tomuto hmotnému světu, který není sám o sobě špatný, ba naopak, je prohlášen za dobré dílo. Starověký posluchač v Genesi rovněž zaslechl polemiku s různými kulty Předního Východu, tedy že Slunce, Měsíc, hvězdy a moře nejsou božské kvality, ale právě naopak, jsou součástí stvoření.

Zvěstný obsah druhé části se váže k postavám praotců. Abraham se stává pravzorem víry (ve smyslu důvěry v Boha) tím, že uposlechne Boží hlas a vyjde ze své dosavadní zajištěnosti vstříc neznámé budoucnosti. Známá je i zkouška víry, kdy měl Abraham obětovat svého syna Izáka. Příběhy o Jákobovi hovoří o jeho zápasech s bratrem, tchánem a nakonec s poslem Božím o požehnání. Příběh o Josefovi v Egyptě chce vysvětlit, jak se Izraelité do Egypta dostali a je svědectvím o Bohu, který jedná skrytě za událostmi, které vnějšímu zraku připadají jako náhody, a který nakonec vše přivede k dobrému cíli.

Co se týče doby vzniku a autorství této knihy a celého Pentateuchu, tak dle židovské tradice bývá připisováno Mojžíšovi. Už od starověku se ale ozývaly námitky, že Mojžíš nemůže být autorem celého Pentateuchu. Moderní bádání vcelku věrohodně prokázalo, že Pentateuch obsahuje texty různě staré, a že současná podoba textu má za sebou delší proces redakce, to nevylučuje, že některé tradice mohou přímo pocházet z Mojžíšovy doby nebo přímo od něj. Obecně je ale třeba rozlišovat mezi konečnou redakcí textu a vlastním stářím dané látky.