Skutky apoštolů
Rozsáhlý spis Skutky apoštolů seznamuje čtenáře s cestami, kterými se zvěst evangelia šířila do světa, a jednak s osobnostmi významných svědků z období raného křesťanství.
Především se tu mluví o činech apoštolů, z dvanácti apoštolů se však podrobně mluví pouze o činech Petrových (Jan a Jakub starší jsou zmíněni jen krátce); druhá část Skutků je věnována Pavlovi, kterého si autor velmi váží, ale mezi apoštoly ho nepočítá, protože nesplňuje podmínky vymezené pro apoštolát ve Sk 1, 21n. Dále tento spis podává svědectví o díle jáhnů (zejména Štěpána a Filipa), pomocníků apoštolů, starších atd.
Téměř s jistotou lze o autorovi říci, že je totožný s pisatelem třetího evangelia - oba spisy jsou totiž věnovány témuž Theofilovi a Sk 1, 1 výslovně navazuje na "první slovo", tj. na evangelium podle Lukáše. V obou spisech je hodně společných teologických důrazů, je tu i podobný styl a jazyk. Skutky vznikly v rozmezí let 70 - 90. Místo sepsání je zřejmě shodné s místem vzniku evangelia.
Stará církevní tradice ztotožňuje pisatele s Lukášem, lékařem, přítelem a průvodcem Pavlovým (Ko 4, 14; Fm 24; 2Tm 4, 11), avšak není jisté, zda tomu tak skutečně bylo. Je možné, že evangelium podle Lukáše i Skutky jsou dílem druhé křesťanské generace. Autor mohl mít k dispozici zprávu očitého svědka událostí (snad skutečně Lukáše lékaře), kterou na vhodných místech vpracoval do svého spisu.