Na zpáteční cestě (Saint Louis, neděle 2. ledna 2000 večer)
Vracíme se. Včera jsme opustili Kayes, poté i Mali a do setmění dojeli k senegalskému Matamu. V těchto chvílích jsme v Saint Louis u břehů Atlantiku.
Ahmad teď s naší mauritánskou Toyotou jede Saharou k Nouakchottu. Když všechno dobře půjde, dojede k nám zítra odpoledne. S wolofským řidičem Diawarem, který nás vezl do Mali, jsme se rozloučili bez nejmenší lítosti: mezi nejhorší řidiče, jaké jsme kdy zažili, jsme ho zařadili poté, co v chladiči došla voda a Diawar -místo, aby vodu doplnil- chladič jen polil a pak chtěl pokračovat v cestě.
Ahmad je naproti v našem pomyslném žebříčku na špici. Konkurovat by mu mohl jen Solomon, který nás vozil v Etiopii, a Ismail, s nímž jsme cestovali po Čadu.
Ahmad byl až do dnešního rána v Sivé, na mauritánské straně řeky naproti Matamu, a marně čekal na naše pokyny. Protože v Sivé ani nikde poblíž není telefon, byli jsme domluveni tak, že zavoláme senegalské policii do Matamu, která buď pošle Ahmadovi písemný vzkaz kdy a kde nás má čekat, anebo dá vědět vysílačkou mauritánským policistům v Sivé a ti všechno vyřídí Ahmadovi. Bohužel už první článek spojové trasy zklamal: policii do Matamu nebylo možné se dovolat, a tak naše pokyny musel Ahmadovi osobně vyřídit Khalil, který se za ním ráno přeplavil do Mauritánie.
Zítřek tedy strávíme v Saint Louis, což by nemuselo být úplně nezajímavé. Saint Louis založili Francouzi roku 1659, až do roku 1958 byl hlavním městem Senegalu (a Mauritánie). Evropská čtvrť je součástí světového kulturního dědictví.
Pozítří se pak vydáme do národního parku Djoudj, kde -kromě jiného- také zimují černí čápi.