Milovat zvířata znamená je znát!
"A proč nemá Ume mládě? Je tak mladá?" ptám se Kadidiho, svého ugandského asistenta během pozorování šimpanzí samice. "Ume už mládě měla, ale neuměla se o něj starat, nosila ho ve špatné poloze, dokonce ho odkládala na větev, když někam odešla, a jeden den jsme ji prostě potkali bez mláděte." Dívám se na Ume a nějak tomu nemůžu věřit, myslela jsem si, že tento problém se týká pouze samic šimpanzů a jiných lidoopů v lidské péči. Když přijíždím po Vánocích do Kalinzu, potkávám Ume s novým mládětem, o které se již vzorně stará. Prostě to první bylo "zkušební".
"Vysvětlovat poslání přírodních věd je v českých zemích zvláště významné. Díky obrozeneckému procesu v minulém století se většina vzdělaných Čechů neprávem domnívá, že náplní lidské kultury je jen umění. Znalosti přírodních věd nepatří mezi uznávané penzum české vzdělanosti. Přírodopis spolu s tělocvikem zřejmě tradičně patřil v českém školství k odpočinkovým předmětům, jak dosvědčují hrubé omyly z oblasti přírodních věd, které by v "kulturní" oblasti znamenaly šokující pověst absolutního nevzdělance." (Z. Veselovský, Člověk a zvíře, Academia 2000)
A možná právě o to tady jde...
Věřila jsem, že se projektu Odhalení podaří alespoň částečně vymýtit pitoreskní obraz šimpanze či gorily v kalhotkách, seznámit laickou veřejnost s biologií lidoopů ve volné přírodě a poopravit představy o jejich chovu v lidské péči. Doufala jsem, že prostřednictvím goril v pražské zoo se podaří upozornit i na problémy ochrany lidoopů ve volné přírodě.
Po neúspěšném Kambině porodu však začínám být skeptická. Šokující je pro mne zjištění, že někteří lidé vytýkají projektu neetičnost a sledování goril považují za šmírování. Mám to tedy chápat tak, že všichni zoologové, zkoumající chování zvířat jsou "šmíráci"? Měl snad projekt prezentovat pouze vybrané a vkusné chvíle ze života goril v pražské zoo?
'Necenzurované' sledování goril přineslo komplexní, někdy ovšem poněkud šokující poznatky o biologii tohoto druhu, jeho chovu v lidské péči a s ním spojenými obtížemi. Prezentace pouze 'vhodných' okamžiků by vedla k dezinformaci, zjednodušování problémů a vnímaní lidoopů jako 'roztomilých bezproblémových plyšáků'.
Ovšem dát veřejnosti nahlédnout i do 'temných zákoutí', to předpokládá jistý stupeň úrovně poznání, schopnosti věci hodnotit s nadhledem, bez emocí, schopnosti přijímat nové poznatky, opouštět stará schémata a vyslechnout si názory odborníků. Zřejmě na to u nás někteří lidé ještě nejsou připraveni.
Roztomilé mláďátko od Kamby (a věřím tomu, že nejlépe pak na umělém odchovu, tj. v náruči ošetřovatele) by lidé oslavovali, ale komplikovaný porod končící úmrtím mláděte, tedy problém, který byl řešen z laického hlediska nezvykle, v nich vyvolal zděšení. Neschopnost přijmout vysvětlení, které neodpovídá mému pohledu, a hlučné prosazování vlastních názorů o něčem vypovídá...
Svoji úvahu bych zakončila opět pasáží z knihy prof. Zdeňka Veselovského, významného českého zoologa a bývalého ředitele Zoo Praha:
"Milovat zvířata znamená je znát! Skutečná láska ke zvířatům musí vést i k pochopení biologie živočichů, a tedy vyústit v nepřetržité učení. Chceme-li o osudech zvířat spolurozhodovat, nesmí nám uniknout ani nepatrný detail v jejich chování a samozřejmě musíme znát i jejich nároky na přírodní prostředí... Milovníkem se nestane nikdo ani po přečtení příhod o plačících slonech, líbajících motýlech..." (Z. Veselovský, Člověk a zvíře, Academia 2000)
Autorka je primatoložka, působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně
