Maso nad zlato (Údolí bílých skal - Beliin Tsagaan Khad, neděle 10. července 2005)

10. červenec 2005

Jídlo v Mongolsku se rovná maso. Pokud možno jehněčí a co nejtučnější. My jsme se o této pravdě přesvědčili díky našim dvěma řidičům. Ačkoliv jsou naše UAZy slušně zaplněny proviantem na několik dní, Inche i Turgo svorně tvrdili, že nemáme co jíst. Na Lubošovu poznámku o pytli brambor a krabici plné mrkve se jen nechápavě ušklíbli...

Láska k masu má v Mongolsku samozřejmě své opodstatnění. Zdejší lidé nemají totiž žádný vztah k obdělávání půdy. Zemědělství dokonce považují za jakousi podřadnou činnost. Země je v jejich očích posvátná a rozhodně by se neměla znesvěcovat žádným rytím a okopáváním. Když tedy nic nepěstují a na stepích samo nic neroste, zbývá jim jedině pastevectví. Podle odhadů se na zdejších nekonečných pláních pase více než 11 milionů koz a 15 milionů ovcí.

Kraj, ve kterém se právě pohybujeme, je pastevectví doslova zaslíbený. Údolí bílých skal se jenom zelená. Stáda se zde počítají ne na stovky, ale na tisíce kusů. Pro "maso" nemusí člověk proto chodit daleko, stačí vyrazit k nejbližší jurtě. "Běž s Inchem, ten se v podobných nákupech vyzná," doporučuje Gombo. Přivítání v jurtě probíhá přesně podle místní tradice. Před hosta je postavena miska plná airagu, v našem případě tedy spíše obří polévková mísa. Pije se zásadně až do dna, jinak by se mohl majitel jurty urazit. "Každý správný pastevec vypije denně 5 až 6 litrů," zazubí se Inchem. Doslova se mi zatmí před očima, mám v sobě sotva polovinu mísy a už se mi pěkně kroutí žaludek. Samotný obchod se mírně protahuje. Pastevci si stěžují na letošní tuhou zimu, která je připravila o část stáda. Prý mají málo. Evidentně šroubují cenu, Inche je ale neoblomný a jeho obchodnický talent nakonec vítězí. Paní jurty vytahuje z ohrady "obětního beránka" a Turgo v táboře začíná brousit nože.

Údolí bílých skal se jen zelená. Smíšená stáda koz a ovcí se zde počítají ne na stovky, ale na tisíce kusů

"Každý muž v Mongolsku je tak trochu řezník, zpracovat ovci pro něj není žádný problém," vysvětluje Gombo, zatímco oba řidiči dělají svoji práci. "Ovci zpracují tradičním způsobem, přetržením aorty. Záměrně používám slovo zpracují, protože slovo zabíjet by Mongol nikdy nepoužil." Zpracovávání trvá takřka celý den. Máme pocit, že masa je teď na několik týdnů dopředu. Inche s Turgem si to však určitě nemyslí...

Každý muž v Mongolsku je tak trochu řezník
autor: Jan Schlindenbuch
Spustit audio