Leo Pavlát: Vyvěsme vlajky Tibetu

29. květen 2012

Tibet již média nezajímá. Televize neukazují čínské vojáky, klusající zasáhnout proti demonstrantům, ani vojenskou techniku v ulicích Lhasy. Více než stovka zabitých demonstrantů byla pohřbena, aktivisté, které čínské úřady označily za strůjce protestu, jsou v žalářích. Přijdou okázalé procesy a potom již o odpůrcích čínské rozpínavosti nikdy nikdo neuslyší. Čínské ministerstvo zahraničí zato pozve do Tibetu zahraniční novináře.

Úslužní hostitelé jim ukáží vypálené obchody a nabídnou setkání s Číňany, oběťmi zdivočelého davu poštvaného ze zahraničí dalajlámou. Jeden ze zatčených Tibeťanů přizná novinářům ze svobodného světa, že ho buddhističtí mniši uplatili, aby v ulicích provokoval násilí. Je připraven přijmout spravedlivý trest a později odčinit své selhání usilovnou prací. Vždyť Čína Tibetu neškodí, právě naopak, za téměř šedesát let své vlády ho pozvedla z bídy a zaostalost.

Tak nějak to nyní bude a mezitím se bude se stále většími odmlkami diskutovat, zda Číně odejmout pořadatelství letošní olympiády. Zda olympiádu alespoň bojkotovat. Či zda, když už to nejde jinak, individuálně protestovat během her.

První dvě možnosti nevyjdou. Jaká je Čína zemí, se vědělo, už když jí byla olympiáda svěřena. Nejenže okupuje Tibet, ale lidská práva ve své zemi porušuje systematicky, až s nestydatou okázalostí. Více než kterýkoliv jiný stát ničí životní prostředí, se státní podporou krade cizí značky a patenty, produkuje a vyváží zdraví škodlivé zboží a potraviny. Navíc, nezapomeňme: Kdyby Čína využila svého vlivu v Súdánu, strašlivé vraždění v Dárfúru by už dávno skončilo a olympiáda by si ještě před událostmi v Tibetu nevysloužila přívlastek "genocidní".

Prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogga se však o krveprolití tam či onde nezajímá: "Nelitujeme, že jsme hry Číně přidělili," prohlásil před pár dny a ve stejném duchu se nechávají slyšet i olympijské výbory jednotlivých zemí. Ty v Británii a Belgii chtějí dokonce své sportovce smluvně zavázat, že se během olympiády zdrží "jakéhokoliv komentáře na politicky citlivá témata".

Předseda našich olympioniků Milan Jirásek se zase nechal slyšet, že se "určitě objeví pokusy, jak naše sportovce zneužít k politické propagandě". Jaká licoměrnost odvolávat se nyní na olympijskou chartu zapovídající politické protesty během her, když už jejich přidělení Pekingu nebylo ničím jiným než ohavným politickým rozhodnutím.

Bývalý prezident Václav Havel doporučil sportovcům, aby na olympiádu jeli, ale aby zvážili protest mimo stadion. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby většina sportovců šla na stupně vítězů s nápisem "Svobodu Tibetu", nebylo by možné je všechny vyloučit. Ti méně úspěšní by si sotva nechali přidělit vítězství jako odměnu za trest pro své pokrytecky diskvalifikované přemožitele. A něco málo bychom mohli udělat i my, kteří na olympiádě závodit nebudeme. Tibetské vlajky se dají lehce koupit.

Kéž by jich u nás i ve světě vlálo co nejvíc. Tibet je symbol, který v dnešním světě přesahuje tuto statečnou zemi.

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze

Spustit audio

Více z pořadu