Ladislav Fialka

c2f2aba572c974a5a9a41c3d6bcfc9db.png
23. únor 2001

Mám rád humor, ale pantomima v podstatě není žádný zábavný žánr. Snažím se být vyvážený ve všech složkách - aby tam byl humor, básnivý náboj i situace velice dramatická. To dokázal geniálně Chaplin. Mim a klaun začne být opravdu velký tam, kde se už lidé přestávají jenom smát a začínají přemýšlet... .

Pierot, tanečník v bílém kostýmu a s bílou tváří, výrazným obočím, a červenými rty. Patří k pantomimě jako symbol tajemství její tiché řeči, jako vypravěč velkých příběhů malé výrazné zkratky. Bývají to krátké etudy základních životních situací, lásky, radosti nebo zklamání. Ladislav Fialka byl pierotem české moderní pantomimy; klasická bílá maska, která jako by na první pohled zakrývá detaily tváře, ale zároveň ještě zvýrazňuje to nejdůležitější na lidském obličeji, ta jednoduchá běloba na veselé i smutné pierotově tváři doprovázela Ladislava Fialku asi v polovině jeho divadelních inscenací. Už v dětství snil o tom, že bude králem cirkusového šapitó, klaunem, který bude publiku v manéži rozdávat smích. Takovým hercem jediné chvíle a mistrem okamžitého gagu býval Fialkův dědeček, maminka patřila k vášnivým ochotnikům. Ale jak sám Ladislav Fialka přiznával a v divadelním umění také ctil: nekaždý klaun je mim a každý mim není klaunem!

Ladislav Fialka, otec moderní podoby klasické pantomimy, vždy zdůrazňoval tu nejsrozumitelnější jednoduchost v pohybu a gestu na jevišti v příbězích poetického světa (Etudy, Cesta, Knoflík...) a snad i proto byl oblíbený v mnoha zemích na celém světě. Když se ho jednou zeptali, koho by zařadil do svého pomyslného učitelského sboru - připomněl Charlie Chaplina, Bustera Keatona a taky Jiřího Trnku, s nímž spolupracoval jako choreograf na loutkovém filmu Sen noci svatojánské. Mezi vážené učitele počítal tenhle světoznámý mim a spoluzakladatel pražského Divadla Na zábradlí rovněž svého jmenovce Ladislava Peška, který podle něj často, především v mládí, ukazoval, jak je pohyb důležitý pro zřetelný hercův výraz na jevišti (např. Frejkova režie Lišáka Pseudola v ND). V divadelních recenzích o Ladislavu Fialkovi a jeho divadelním souboru mj. psali: Promlouvá k nám z jeviště svou tichou podmanivou řečí někdy lyricky, někdy humorně. V etudě Motýlek kreslí před očima diváka třepotavý let motýlích křídel i vášnivého lovce, který nakonec pustí svého zajatce na svobodu. V zemích, které pierot z Prahy navštívil, zůstává tichým evropským souputníken francouzského Marcela Marceaua - oni dva byli nejvýraznějšími osobnostmi klasické pantomimy v Evropě druhé poloviny 20. století. Ladislav Fialka zemřel 22. února před deseti lety, letos na podzim by oslavil sedmdesáté narozeniny. Anatolij Jelizarev, poetický klaun z bývalého Sovětského svazu, byl pantomimou z Prahy okouzlen v šedesátých letech natolik, že svojí dceři přisoudil na sovětské poměry neobvyklé jméno - jmenuje se Fialka.

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro