Výročí 2010: Josef Gočár (130 let)
V letech 1898-1902 studoval Josef Gočár (13. 3. 1880-10. 9. 1945) stavitelství na Vyšší státní průmyslové škole v Praze a poté do roku 1905 architekturu u Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole. Po ukončení studia pracoval 3 roky v Kotěrově ateliéru a pak se osamostatnil. Kromě vlastní práce se v té době věnoval spolkové činnosti - krátce byl členem Mánesa, po odchodu spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců, dva roky byl jejím předsedou.
První skupinové výstavy se zúčastnil nejen architektonickými návrhy, ale i realizovaným nábytkem. V roce 1912 se společně s Pavlem Janákem podílel na vzniku Pražských uměleckých dílen zabývajících se výrobou kubistického nábytku. Navrhl například kubistické zařízení vlastní jídelny a ložnice či lustr a hodiny pro herce Otto Bolešku. V roce 1924 se stal profesorem pražské Akademie výtvarných umění a v letech 1928-1931 byl jejím rektorem. Jako pedagog ovlivnil celou generaci architektů - Jana Gilara, Jaroslava Fragnera nebo Františka Stalmacha.
Už první Gočárovy realizace - schodiště u kostela Panny Marie v Hradci Králové a Wenkeův obchodní dům (dnes Městské muzeum) v Jaroměři - vynikají uměřeností, účelností, přirozeným začleněním doprostřed, překvapivým řešením. "Gočár v Jaroměři použil principu průčelí zavěšeného na krákorcích 10 let před tím, než Le Corbusier tento princip zobecnil a vyhlásil jako součást nové architektury," napsal jeden z jeho žáků, architekt Karel Honzík.
Josef Gočár reagoval na dobové umělecké styly, nové myšlenky a formy přetvářel v originální díla. Dům U černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, lázeňský dům v Bohdanči u Pardubic, Bauerova vila v Libodřicích jsou vrcholnými projevy českého kubismu, budova Legiobanky v Praze Na Poříčí a Anglobanky na Masarykově náměstí v Hradci Králové rondokubismu. Kostel sv. Václava na Čechově náměstí v Praze je pak nadčasovým projevem monumentálního funkcionalismu.
