Vzácný obraz se vrací na Pražský hrad
Během dnešního dopoledne byl do Obrazárny Pražského hradu přivezen vzácný obraz Bartholomea Sprangea - dvorního malíře Rudolfa II. - nazvaný Alegorie na turecké války. Obrazárna tak formou dlouhodobé zápůjčky od tuzemského soukromého sběratele získala do své stálé expozice další špičkové umělecké dílo. Obraz se po téměř 400 letech vrací do míst, pro která byl stvořen. Vhodně koresponduje i se souběžně probíhající výstavou "Rudolfinská krása". "Návštěvník expozice má premiérovou příležitost zhlédnout několik malířských pokladů z původní císařské sbírky pohromadě", říká kurátorka Obrazárny Pražského hradu Magda Machková.
Bartholomeus Spranger
Vlámský malíř, kreslíř a freskař. Patřil mezi klíčové osobnosti uměleckého prostředí na Pražském hradě, kde se poprvé objevil začátkem 80. let. Do té doby prošel Bartholomeus Spranger (Antverpy 1546 - Praha 1611) mnoha evropskými malířskými středisky a naučil se ovládat různé techniky, používat výtvarné prostředky, které mu pomohly k vytvoření výrazného vlastního stylu. V Rudolfových službách pracoval více něž 25 let a své objednavatele těšil krásnými díly s mytologickou i náboženskou tematikou. Kromě čtyř obrazů ve stálé expozici Obrazárny, ilustrujících žánrovou i výtvarnou rozmanitost jeho projevu, a významných zápůjček, hostujících na výstavě "Rudolfinská krása - nově objevená díla dvorských umělců císaře Rudolfa II.", se v hradních prostorách zachovala např. freska Merkur a Minerva na stropě Bílé věže (součást Nového paláce).
O obrazu
Deskový obraz je jediným Sprangerovým dílem s tematikou tureckých válek, na niž se v okruhu rudolfínských umělců specializoval především malíř Hans von Aachen. Ten vytvářel mnohafigurové složité kompozice oslavující habsburské úspěchy na vojenském poli. Spranger oproti tomu zvolil vertikální formát, který neobsáhne velká "vyprávění", ale dokáže koncentrovat obsah do konkrétní scény.
Zobrazená alegorická scéna, redukovaná na několik málo postav a detailů, odkazuje pomocí symbolů a atributů k historické situaci počátku 17. století, k tématu tzv. patnáctileté války mezi Habsburky a Tureckem. Obrazové ploše dominuje postava Victorie, bohyně vítězství, kterou křídla donesou vždy na místo triumfu, aby mohla vavřínovým věncem a palmovou ratolestí odměnit úspěšnou stranu a pokořit nepřítele. Často je doprovázena Fámou, personifikací slávy, roztrubující do všech světových stran radostnou zprávu o vítězství. V roli poraženého se ocitl turecký voják, zleva na něj útočí orel, znak imperiální moci, s bojovně roztaženými křídly, zlatým žezlem a koulí-sférou.
Z císařského dvora se deska pravděpodobně společně s další válečnou kořistí po dobytí Pražského hradu (1648) dostala do Švédska, odkud se ve 20. století přes aukční domy přesunula do evropských kolekcí, poprvé a naposledy byla české veřejnosti představena na výstavním projektu Rudolf II. a Praha (1997).
Zpracováno podle údajů kurátorky Obrazárny Pražského hradu Magdy Machkové.
