Svět barev a kamenů
České muzeum výtvarných umění v Praze připravilo svým návštěvníkům pro letní čas do výstavních prostor v Husově ulici na Královské cestě dvě přitažlivé výstavy.
Retrospektivní výstavu významného českého krajináře první poloviny 20. století s názvem Barevný svět Otakara Nejedlého sestavil kurátor Olaf Hanel. Otakar Nejedlý se narodil v Roudnici nad Labem, na své mládí vzpomínal v knize Dětství a chlapectví na Podřipsku. V letech 1898-1901 studoval na soukromé malířské škole Ferdinanda Engelmüllera, žáka Julia Mařáka. V roce 1904 se stal členem SVU Mánes, v letech 1904-1905 maloval v Kameničkách s Antonínem Slavíčkem. Důležitým mezníkem jeho tvůrčího života se stala v roce 1909 cesta na Cejlon s malířem Jaroslavem Hněvkovským a posléze do Indie, kde oba setrvali až do roku 1911. V roce 1914 nakrátko ve své tvorbě prožil kubistické období. V roce 1919 byl vyslán spolu s malířem Vincencem Benešem na bojiště 1. světové války do Francie, aby namaloval místa, kde bojovali čeští legionáři. V roce 1925 byl jmenován profesorem krajinářské školy na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve dvacátých letech začal malovat v intencích neoklasicismu, který rozvíjel do osobité malířské polohy oslavující českou krajinu. Pravidelné zájezdy se školou na Korsiku a do Francie, Itálie a Dalmácie se v jeho předválečné tvorbě a pedagogických aktivitách staly nezapomenutelnými událostmi. Již v mládí rezignoval na nastupující dobové modernistické trendy a až do smrti (1957) zůstal věren svému přesvědčení o poslání malíře-krajináře. S tím, jakou silnou společenskou a pedagogickou osobností, dnes neprávem zapomínanou, Otakar Nejedlý byl, se lze seznámit i v rozsáhlém obrazovém katalogu, který vydalo nakladatelství Skyway.
V příjemně chladivých prostorách nádherného románského výstavního prostoru ČMVU v Praze čeká na diváky výstava současného českého sochaře Jaroslava Řehny s jednoduchým názvem Kameny. Při své práci vychází sochař z abstrahovaných podnětů přírody. Zaposlouchává se do jednoduchých poselství přírodních motivů, které pod jeho rukama citlivě opracovaný kámen (především žula nebo mramor) proměňuje v symbolické nositele organické energie. Jeho díla jsou často monumentální, přesto však odrážejí oduševnělost a zranitelnou křehkost života a stejně jako jejich autor mají přirozený vztah k bezprostřednímu okolí. Říká se, že duše autora je uvnitř soch. Kdo ví, zda to platí pro všechny sochaře, pro Jaroslava Řehnu však zcela jistě ano. Nezáleží na názvech artefaktů, autor nám jimi zprostředkovává mír duše, klid. Jsou to plody hlubokého vnitřního života, silné interakce člověka a přírody. Kurátor výstavy Richard Drury v katalogu vydaném ČMVU v Praze uvádí: V jemných obrysech a hladkém povrchu děl je zakletý mnohoznačný pojem času - na jedné straně nedozírný "geologický" čas utváření kamene samotného, jeho vnitřní struktury a barvy, na druhé straně pak "lidský" čas sochařské proměny objektu při kontemplativní rozmluvě s materiálem a reflexi lidské role v řádu přírody.
Obě výstavy jsou otevřeny do 4. září.
