Skladatel Cole Porter
Matky Kerna a Rodgerse byly klavíristky. Gershwin a Berlin pocházeli, tak jako celá řada amerických umělců té doby, z rodin nemajetných ruských židovských přistěhovalců. Cole Porter je jakousi výjimkou v této uctívané společnosti.
Již jeho dědeček vlastnil uhelné doly a svému vnukovi do kolébky takříkajíc vložil sedm milionů dolarů. Může vůbec člověk takto zaplavený blahobytem, uzavřený ve společnosti horních deseti tisíc, najít inspiraci k silnému uměleckému výkonu? Dílo Cola Portera jasně dokazuje, že ano.
Cole Porter vystudoval hudbu a jeho cílem byla Broadway. Tak dlouho naléhal na producenty, až mu skutečně umožnili něco napsat pro jednu revui. V roce 1916 to Porter zkusil s revuí vlastní. Měla název See America First a šlo o čistou esenci patriotismu doplněnou hudbou. Namísto slávy se však dostavila ostuda, a to tak velká, že Porter raději opustil Ameriku a vydal se do Paříže. Manželčiny dobré styky mu znovu otevřely cestu na Broadway, kde po návratu do Ameriky slavil úspěch s revuí Paříž. Psal se rok 1928. Z osmi Porterových muzikálů 30. let uvedených v metropoli amerického hudebního divadla měl největší úspěch Guy Divors z roku 1932. O dva roky později měl premiéru další z veleúspěšných muzikálů, které Porter napsal pro jednu z největších hvězd Broadwaye všech dob - Ethel Mermanovou. Jeho název zní: Anything Goes.
V roce 1937 utrpěl Porter při pádu z koně několikanásobné fraktury nohou, nepomohly ani opakované operace - bylo jich celkem jedenatřicet - a zbytek života strávil tento skladatel, až doposud dítě štěstěny, na invalidním vozíku. Ke konci života mu dokonce lékaři museli jednu nohu amputovat. Navzdory zdravotním komplikacím však pokračoval v tvorbě a prakticky rok co rok vyšel z jeho skladatelského a textařského pera nový filmový či divadelní muzikál. Zcela výjimečné postavení mezi všemi získal Kiss Me, Kate! z roku 1948. Filmová verze vznikla v roce 1953 a současně se objevil i další film s hudbou Cole Portera Pirát. Byl to jeden z nejúspěšnějších snímků 40. let vůbec. Do hlavních rolí byli obsazeni Gene Kelly a Judy Garlandová. Pět let nato se zrodil další muzikálový hit Kankán, mezi úspěchy patří bezesporu i Hedvábné punčochy.
Vedle úrazu, který od roku 1937 upoutal Cola Portera na invalidní vozík, je třeba se zmínit i další ráně osudu, která ho potkala. V roce 1954 umírá jeho žena Linda, s níž se po první světové válce oženil ve Francii. Od té doby se zabarikádoval ve svém apartmá v newyorském hotelu Waldorf-Astoria a psal jednu píseň za druhou. Tvůrčí práce byla jediným lékem proti bolesti na duši i bolesti fyzické. Psal se rok 1964, když v Moskvě politbyro svrhlo Nikitu Chruščova z nejvyšších funkcí, Číňané poprvé uskutečnili atomový pokus a stali se třetí jadernou velmocí a ve Spojených státech byl prezidentem zvolen Lindon Johnson. Události to byly vskutku tak bouřlivé, že si vlastně tehdejší média ani nestačila v tom shonu důstojně povšimnout smrti velkolepého skladatele Cola Portera, který po mnohaletém fyzickém utrpení podlehl selhání srdce.
