Literární výročí - Miloš Marten

25. červenec 2002

Český literární kritik a prozaik. Narozen 4.2.1883, zemřel 23.7. 1917. Vlastní jméno literárního kritika Miloše Martena znělo Miloš Šebesta. Jeho příchod do Moderní revue charakterizoval Jiří Karásek ze Lvovic slovy "úrodná povodeň". Kromě dekadence zaujal Martena romantismus a věnoval se zvláště složitým osobnostem katolické orientace.

Kromě kritických studií vydal i knihy povídek Cyklus rozkoše a smrti a Dravci. To však Jiří Karásek ze Lvovic hodnotí těmito slovy: "Byl takovým kritikem par excellence, že jeho beletristické pokusy mírně ztroskotaly." Arne Novák podotýká: "Byl přesným analytikem, jeho intelektuální zvědavost převyšovala daleko básnickou inspiraci, již předstíral. I jeho přetížený, až barokní sloh je ovocem chladné kombinace."

Ve studii z roku 1967 Stavitel chrámů věnoval Václav Černý speciální pasáž i kritiku Miloši Martenovi:

Od jeho kritických počátků je Březina ztělesněním jeho představ o básníkovi Čirého Ducha. Jeho březinovský esej z roku 1903 je vůbec první samostatnou knížkou, kterou vydává. A hned si konstruuje tradici či genealogii svého českého básnického patetického heroismu, totiž studií o Zeyerovi z roku 1910 a studií o Máchovi z roku téhož (třebaže vychází až roku 1916): trio Mácha-Zeyer-Březina jakožto rozvoj a růst téže národní básnické tradice, jediné pravé.

Ale Marten by nebyl Martenem, kritikem rozhledu evropského a ražení povýtce románského, kdyby své linii české nedával zcela rovnoběžně protějšek francouzský. A také to činí, třebaže počíná teprve francouzskými zjevy poromantickými. I práci na té konstrukci francouzské zahajuje od samých svých literárních počátků. Léta 1904-1906 představují dobu nejusilovnějšího díla na ní a výsledkem je řada francouzských portrétů, dokončená přibližně v téže době jako trio české - Kniha silných vychází koncem roku 1909. Akord český a francouzští Silní jsou zřejmé protějšky, paralelně tvořené, soudobě dotvořené, a vyvěrají z jednoho a téhož pocitu života i tvorby jakožto životního smyslu.

První i druhá kniha sledují rozvoj a zápas téže ideální a hrdinské představy o poezii, jen s rozdílem národního jeviště. A jako je český svazek zacílen k vrcholu březinovskému, je zase francouzský koncentrován okolo Claudela, jemuž je věnován portrét nejdelší. Paralelita dvojí veliké Martenovy vášně je tak podrobná, že počíná doslova v samé kolébce Martena-kritika. Claudela devatenáctiletý Marten objevuje a první úvahu mu věnuje již roku 1902, právě uprostřed práce na svém prvním Březinovi. A pak už nikdo a nic v Martenově lásce toho Čecha a toho Francouze nerozloučí, zůstávají u Martena blíženci, ba bratry: totiž největšími básnickými zjevy soudobé chvíle na světě a ztělesniteli, jeden český, druhý francouzský, téže tvůrčí vůle - obnoveného básnického spiritualismu, ze symbolismu zrozeného a přišlého dovršit stoletý již vývoj: potřít pozitivistickou, scientistickou, naturalistickou dekadenci devatenáctého století. Když v prosinci 1909 nastupuje v Praze na své místo nový francouzský konzul Paul Claudel, může tedy Miloš Marten podat svému příteli - je s ním v dopisovém styku již od roku 1907 - jako dar na uvítanou svou právě vyšlou Knihu silných. A v ní nejdelší studii o Claudelovi, jež dosud na světě vyšla! A nemysleme si, že Claudela nepotěšila, když mu ji Marten - máme o tom doklady v jejich korespondenci - přeložil. V té chvíli totiž Claudel, jehož nástup k slávě silných pozdrželo patnáct let strávených služebně v Číně, naprosto ještě není ve své vlasti uznávaným básníkem. Ještě o dva roky později ho bude pařížská kritika ironizovat. Buďme si jisti, že Marten svému francouzskému příteli objevil jeho českého blížence.

Marten byl Čech až pateticky hrdý, českým dějinným osudem se zároveň pyšnil a cítil jej tragicky, valná část debat obou mužů se točila okolo češství historického i soudobého. A dodejme: Marten, vedle Braunerové a Emauz, byl jediným místním zasvětitelem konzula i básníka do českých věcí a české problematiky dějinné i současné, náboženské, kulturní, politické. Marten Claudela poučil o Březinově zjevu a Claudel zatoužil Březinu poznat. Marten prostředkoval a oba básničtí vrstevníci - byli vskutku na rok stejně staří, narodili se oba roku 1868 - se sešli, za Martenova tlumočnictví, v ateliéru společného známého, sochaře Bílka. Došlo k tomu již roku 1910.

Zelný rynk je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo Brno. Internetovou podobu pořadu najdete zde.

Spustit audio