Jak najít chiméru
Nalézání spojitostí mezi nevysvětlitelnými jevy a vědeckými fakty se postaralo o investigativní typ literatury, u nás prezentovaný zejména Ludvíkem Součkem anebo Ivanem Mackerlem a dnes také Jitou Splítkovou.
Nalézání spojitostí mezi nevysvětlitelnými jevy a vědeckými fakty se postaralo o investigativní typ literatury, u nás prezentovaný zejména Ludvíkem Součkem anebo Ivanem Mackerlem a dnes také Jitou Splítkovou. Ze světových záhadologů je patrně nejznámější německý hoteliér Dänniken s odzbrojující schopností přímočaře zkombinovat cokoliv nevysvětlitelného s návštěvou mimozemšťanů a slavný spisovatel vědeckofantastické literatury A.C.Clarke. Koneckonců šaráda Akta X byla na vysvětlování nevysvětlitelného postavena. Jita Splítková hledá v souboru přednášek prapůvodní základ starověkých mýtů anebo jejich reálnou inspiraci. Na rozdíl od Součka není tak pedantskou analytičkou a na rozdíl od Mackerleho má mnohem širší rozhled. Nehledá definitivní odpovědi, protože to ani nejde. Záhadologie má za obecný úkol pobavit a vynést na světlo fascinující zapomenuté střípky minulosti v neobvyklé mozaice, tak trochu pošťouchnout pány akademiky a nabídnout alternativní pohled na světový folklór. Tento "program" Splítková plní dokonale.
Hned v první kapitole, při pátrání po původu měděného muže z Kréty, který po argonautech metal kameny, se autorka odvážně vydává až do teorií o androidovi ve starém Řecku a extenduje pátrání na jeho stvořitele Hefaista. Postupuje metodicky vysvětlováním pojmů, odkazováním na literaturu a na historické nálezy, zároveň se nebrání úvahám a fantastickému propojování faktů. Všem podnětům přístupná mysl autorky ukotvuje legendu do rámce tehdy existujících vyspělých civilizací a veškeré argumenty víceméně jasně vysvětluje. Postupným odkrýváním dalších historických vrstev padají mlhavé opony starověku a odhaluje se zcela jiný svět: fantastický, barevný a reálný zároveň. Budiž autorce vzdán dík za pominutí hlubších teorií o příletu mimozemšťanů nebo starodávné hyperinteligentní civilizaci. Edukativnost textu přesahuje místy únosnou míru a je jen dobře, že mezi přednáškami jsou krátké fantastické povídky k osvěžení mozku.
Název knihy přesně vystihuje autorčinu náturu - napůl umělkyně se schopností idealizovat probíraný problém, napůl vědkyně s energií honícího psa. Splítková funguje coby přispěvatelka časopisu Živel a IQ Mensa, zároveň je jedinou redaktorkou Neviditelného psa a s jejími výtvory se lze na stránkách pravidelně setkat. Za povšimnutí stojí přislíbené internetové nadstavby knihy - rozvíjení tématu, diskuse a další povídky. Jedná se opravdu o dílo přesahující hranice papírového média. Nejen proto se těch 150 stránek velmi dobře čte a zanechá ve vás pocit, že zase víte o trošku víc. Kniha je k dostání v knihkupectvích specializovaných na fantastiku.
Jita Splítková: Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Gumruch, Praha 2002, 160 stran
Odkazy:
