Cesty náhody a experimentu v rodině Formanových

10. prosinec 2004

Od 29. listopadu vystavují v pražské Galerii Zjeviště obrázky, kresby, Tiffany lampy a grafiky členové rodiny Formanových: herečka, zpěvačka a výtvarnice Věra Křesadlová-Formanová, divadelník, herec, loutkoherec, scénograf, knižní ilustrátor a malíř Matěj Forman, akademický malíř Pavel Forman, herečka, výtvarnice a partnerka Matěje Formana Isabela Schenková a nejstarší z dcer Petra Formana, žákyně základní školy Josefína Formanová.

V podvečer 29. listopadu začali přicházet do setmělé výstavní síně Galerie Zjeviště první hosté. Nechyběli mezi nimi ani osobnosti jako ministr kultury Pavel Dostál, herci, výtvarníci a další obdivovatelé umění. Posléze se rozsvítilo a výstava byla zahájena zpěvem lidové koledy s kytarovým doprovodem Toničky Formanové a krátkým loutkovým představením, jehož hrdinou byl malý kartónový rytíř.

Matěj Forman a Věra Křesadlová-Formanová

Jelikož je přinejmenším pozoruhodné, že se v jedné rodině najde tolik výtvarných talentů, obrátila jsem se na nejstarší přítomnou zástupkyni vystavujícího rodu Věru Křesadlovou. Její rodiče ji prý výtvarně neovlivňovali, ale od dětství ráda malovala. Absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor aranžérství a výstavnictví, ale široké veřejnosti je známa spíše jako divadelní a filmová herečka. V době působení v Semaforu se její výtvarná tvorba ztenčila na pletení svetrů, ale i pokusy vytvářet oděvní modely. Kromě šití a pletení zhotovovala i koberce. Při cestě do Ameriky ji v New Yorku okouzlily Tiffanyho lampy. Nejdříve si chtěla jednu koupit, ale pak se rozhodla, že si ji vyrobí. První materiál začala nakupovat v Mnichově, protože u nás nebyl k dostání. Prostudovala si také několik knížek s návodem a pak se pustila do experimentování. První lampu dávala dohromady tři měsíce a nakonec zjistila, že jí chybí poslední kousek skla. Proto jej nahradila jiným a lampa jí dodnes zůstala. Výroba Tiffany lamp je pro ženy a jejich touhu po krásných nehtech a jemné kůži dosti tvrdým oříškem. Vyžaduje častou práci s kyselinou a bruskou, ale ani tento faktor Věru Křesadlovou od lásky k výrově lamp neodradil. Naučila se pracovat se "střihy", šablonami, podle kterých se vyřezávají sklíčka z velkých skleněných desek nebo z menších odštěpků a odřezků. Sklíčka se zasazují do kovového orámování a letují k sobě. Umělkyně využívá buď původních Tiffanyho střihů, nebo si kreslí střihy sama, ať už ty z epochy 1900, nebo i modernější s většími plochami skla. Každá lampa také potřebuje "nohu", kterou je možné zakoupit nebo si ji nechat odlít, tedy lépe řečeno, hlavně najít někoho, kdo ji odlije. Výroba lamp je finančně náročná pro umělce a samozřejmě i kupujícího. Dokáže ovšem vytvořit příjemné intimní osvětlení v bytě s moderním i starodávným nábytkem. V poslední době se začaly materiály pro výrobu lamp dovážet i k nám. Pocházejí často z Německa nebo z USA a jedna česká firma už začala i s kurzy a semináři o výrobě lamp. Dnes sice začíná řemeslo ovládat více lidí, ale většina, která se do práce vrhne, brzy kvůli náročnosti ustoupí. Vždyť jedna lampa může mít až 1000 kousků a její zhotovení trvá i jeden měsíc. Věra Křesadlová-Formanová přiznává, že vedle tak náročné práce už jí nezbývá čas na další výtvarné techniky a že mnohdy pracuje až do dvou do rána. Řemeslo ji ovšem baví. I když ji rodina otevřeně nechválí, ví, že se všichni navzájem obdivují a podporují. A tak jsou také rodinní příslušníci občas obdarováni. Petr Forman už svou lampu má a Matěj je v pořadí.

Právě Matěj Forman vzpomíná, jak maminka, když byli malí kluci, vyráběla figurky z moduritu a naučila se tkát na tkalcovském stavu husté gobelíny. Hlavně ovšem hrála divadlo, a proto byla po dlouhou dobu v očích synů spíše šikovnou mámou než výtvarnicí. Výroba lamp tedy přiměla syny povšimnout si, že maminka je skutečnou umělkyní s citem pro krásu a estetiku a zároveň si rukodělnou prací vybíjí energii. Matěj Forman zdůrazňuje, že jeho výtvarné působení je vedeno tak trochu náhodou a chutí experimentovat, což je, jak se zdá, v rodině typické. Jeho první cílenou výtvarnou tvorbou byly obrázky, co se kreslí na rohy sešitu a potom se odkrývají jako animovaný film "technikou oslích uší". Tímto způsobem si Matěj Forman hrál pod lavicí na střední škole, kde vzniklo hodně takových obrázků, jako např. panáček, kterému se zvětšuje hlava, kope do míče, rozpažuje a ježí se mu vlasy. Na konci střední školy v zoufalé nerozhodnosti, kam se vydat na vysokou školu, objevil s nápovědou někoho z rodiny, že vlastně ty oslí uši fungovaly na principu animovaného filmu. Směle se tedy vydal na přijímací zkoušky na UMPRUM. Při prvním pokusu zjistil, že to tak jednoduché není, a na potřetí se už dostal na obor Televizní a filmová grafika k profesoru Jágrovi. V těch dobách si zvykl kreslit všude, kde bylo trochu klidu, i na cestách s divadlem. Tak mu to zůstalo a ve volných chvílích si nadále pořizuje kresebné "suvenýry". Před třemi lety si jeho kamarád koupil kousek dřeva a rydla a ptal se, co s tím. Tak si Matěj Forman zašel koupit podobný špalíček a náčiní a začali spolu objevovat umění dřevorytu a dřevořezu. Právě v období zamilovanosti do těchto grafických technik stvořil ilustrace ke knize Povídačky pro moje slunce od Jiřího Stránského. Matěj Forman ale dodává, že je především vytížen v divadle a výtvarné laskominy jako ilustrace jsou jen výjimečné. V divadle se věnuje také scénografii, ale práci na jevištní realizaci opery Kráska a zvíře, za kterou s týmem spolupracovníků dostal cenu Alfréda Radoka, také považuje za ojedinělou. Pravidelně se jako loutkoherec účastnil divadelních poutí na Střeleckém ostrově. Jeho posledním rozpracovaným projektem je týmově připravovaná scénografie pro divadlo Minor, kterou spatří diváci začátkem dubna.

Tiffany lampy Věry Křesadlové-Formanové

Nejmladší zástupkyní rodiny na výstavě je Josefína Formanová. Některá dílka, která si můžeme prohlédnout, vznikla ve spolupráci se strýcem Matějem. Josefína kreslí odmalička. Když se jí nedařilo napodobit krásné princezny od babičky, vrhla se raději na malování velkých sluncí obklopených pestrými barvami. Také ji vždy lákala domácí dílna, kde je spousta dřeva, látky nebo staré rámy. Vyzkoušela si zde, jak se dělá keramika nebo maluje na dřevo. Na první stupeň nastoupila do Školy hrou, kde prý mohla dělat spoustu výtvarných experimentů a účastnit se prvních výstav. Vypráví, jak po prázdninách měli namalovat kus zážitku, třeba jeho nohy. Už se také pokoušela navrhnout kulisy, což mohla samozřejmě doma konzultovat s odborníky. Josefína má dvě mladší sestry. S Emilkou se navzájem inspirují a šestiletá Tonička se prý zatím snaží napodobovat starší sestry, jenže když to nejde, tak je trochu naštvaná. Na vernisáži ale vystupovaly všechny tři velmi pospolitě. Asi zrovna předtím nekreslily.

autor: Alexandra Dekanová
Spustit audio

Více z pořadu